Původně jsem tenhle text psala jako "popis pracovního postupu" do školy, tudíž to není tak nenucené a vtipné, jak bych bývala chtěla :-), ale pevně doufám, že se podle toho dá přecejenom řídit a něco stvořit. Chcete-li, zkuste si to. Kdysi minulý rok na konci léta jsem tu zveřejňovala, jak takový výrobek vypadá, možná si vzpomínáte; ale rozhodně musím důrazně upozornit na to, že nápad s okenní barvou je z hlavy jedné nejmenované a velmi zručné entky, nikoli můj. :-)

Stromky jsou skladné, akorát po čase mohou zplyhnout, zaprášet se a zesmutnět - tak se o ně hezky starejte. Nenávratně zničit se téměř nedají - zmuchlané větvičky jdou při troše trpělivosti zase narovnat a lístečky přidělat. :-) tak ať se vám daří...

Tak se na vás jdu zase po dlouhé době podívat. A mám docela radost; málokdo mě "chodí číst", a ti, co chodí, nejsou jen tak nějací známí z internetu. A je to osobnější. A milé.

A chodím vás číst taky, často a ráda, jen nepíšu komentáře.

Tak nějak jsem ve vodách internetu přestala psát a víc se dívám. Začala jsem víc mluvit, když je to potřeba a píšu dopisy. Někteří je pořád ještě dostáváte. :-) Pořád ještě tvořím (viz aldea), pořád ráda chodím v dešti a učím se radovat, pořád brouzdám lesy a lehávám v loukách a v létě se chystám na tábor.

A moc, moc bych chtěla dorůst v princeznu, naučit se být statečná a pevná v rozhodnutí a nestydět se za sebe, mít trochu kuráž... no aspoň trošku. :-) A člověk má pocit, že když mu táhne na 17, tak by už měl něco umět, ne? Měl by se umět sebrat a přestat fňukat, ne?

Ne... bylo mi toho dáno mnoho. Jsem nesmírně vděčná. Kdybyste jen věděli...! Mám všechno, všechno, co k životu potřebuju. Mám blízko tak drahé duše, že tomu skoro nemůžu věřit. Na okně mám lampiony...

Ale stejně si musím postěžovat. A budu sama proti sobě, protože takové věci zásadně neřeším-neprobírám-odmítám poslouchat. Štvou mě reklamy na blogu. Skoro nejvíc mě štvou reklamy, které slibují plochá bříška a shození jednoho kila za den, tajné recepty... všichni víme. Ne, pěkně prosím, nebavím se s lidmi o hubnutí. Ale poprvé a naposled - lidi zlatý, nemáte ten pocit, že většina shodí jen tak, když se budou trochu víc hejbat a trochu míň jíst? A vydržet to pár měsíců? A nemusí to být nijak extrémní. Stačí chodit na gympl a mít třičtvrtě roku kvalitního dvouhodinového tělocviku... Já to nedělám schválně. Ale fakticky si potřebuju koupit užší pásek do kalhot. :-)

...obrázky z mých milovaných hvozdů, skal a plání.

Třikrát sláva! Já vím, že to všichni znáte zpaměti... ale čistě pro pořádek. :-)

Já vím, že na aldeu chodíváte málo; taky tam toho málo je... a tak vás třeba nějaký krátký příběh potěší. Psáno někdy před vánoci 2011, a celé to bylo nejprv inkoustem na žlutém papíře. :-)

Jsem zvláštní tvor; asi přecejen jo.

Mám ráda, když je šedo, déšť a zima a vydržím to daleko déle, než sluníčko a teplo - ale teď si tak snažně přeju aspoň paprsek..!

(V úterý odpoledne jsem šla podél řeky - a vtom se roztrhla obloha a na zem dopadly pruhy stříbrozlatého světla, byly čím dál silnější a krásnější a třpytily se jako rosa, prodraly se až na vodní hladinu a mně do očí...)

Nikdo mě nedonutí, abych psala přecejenom zvlášť a vposledu taky ne. :-)

A nedávno jsem viděla Matrix a byla nadšena. Občas se umím velmi překvapit a vůbec si nerozumím. Je to střílečka, ještě k tomu pochmurná, není na tom nic hezkého a vůbec bych se nedivila, kdyby mi pak z toho bylo blbě. Je to sci-fi. Není tam nic z toho, co mám ráda. Ani ticho, ani lesy, ani topinky. A stejně je to jak brána do jinýho světa, jste z toho trochu zmatení, ale tolik to láká! Někdo vás nutí přemýšlet a představovat si - a dokonce úplně jinak, než jste zvyklí. Nikdo do vás nehučí myšlenky typu "jestli se nebudeš hezky starat o planetu - a třídit odpad - zle se ti povede...". Dokonce ani "jdi za svým snem, protože nic jiného nemá smysl!". Je to zvláštní. Vůbec se nepoznávám:)))

Mám krásné prázdniny; jím toasty, píšu, čtu Narnii a krásný knížky, dívám se na Poirota, brzo vstávám, držím stráž a návštěvuju lidi, kteří jsou mi vzácní. Nebo si s nimi aspoň píšu. Prosím, věřte, že přátelství pořád má smysl. A že má smysl otevírat se druhým... a naslouchat jim. Vždycky mělo.

...inu mně se tak těžko píše! Na články o knížkách vůbec nemám čas, myšlenky a vposledu ani ty knížky. :-) A to už jsem jednou psala. A měla bych si, opravdu měla, sehnat Dekameron.

Jaké jste měli vysvědčení? Prázdniny (kdysi dávno)? Začátek nového pololetí? Chodíte do lesa? Sněží u vás? Dostali jste dneska taky něžný květináček se zvonečky? :-)

Jsem docela spokojená gymnazistka, nadšeně kupuju plesáčky a čtu si hlášky profesorů a v pátek odpoledne si na pánvi osmažím rajčata se slaninou a fazolema a pustím si historické třičtvrtěhodinovky Hercula Poirota. :-) A na stole mi voní ty zvonečky.

Představte si, měla jsem autorské čtení. Tuhle středu večer, v krásné restauraci pod divadlem spolu s dalšími asi šesti (?) studenty gymnázia XYZ. Bylo to kouzelné a mám radost, ačkoli nerada mluvím do mikrofonu a číst pět stránek A4 textu je docela o hlas, zvlášť když člověk zas něco přechází. Ale radost jsem stejně měla. Z milých duší, co se přišly podívat, z těch, co četly/i se mnou... :-) Děkuju! A především Tobě, kdo nade mnou bdíš a staráš se úzkostlivě, že jenom čumím.

Hlodá to ve mně už pěkně dlouho, jestli sem zrovna o tomhle mám psát. Protože to zřejmě nikdo nepochopí a už vůbec to nikomu nepřijde vtipné. Ale kvůli Nazgúlovi... dobře.

"Škola princů" je totiž pohádka (tedy filmová). A k tomu česká a poměrně dost nová (r. 2010). Hned dva důvody + název, kvůli kterým bych si něco takového nejspíš dobrovolně nepustila. Někde v popisu filmu jsem pak dokonce četla, že je romantická a vtipná, a tím bych skončila. :-)

Kdo mě aspoň trochu znáte, nejspíš už jste přišli na to, že většinou nejsem schopná se dívat na komedie. Prostě mi tenhle typ zábavy nesedne a sama si takový filmy nepouštím. Naopak možná víte, že se válím smíchy před jistými animáky, jejichž humor je určen hlavně dětem. Kung-fu Panda, Monster House, Já padouch... to je legenda. :-)

Nazgúl dosvědčí, že u jistých scén Školy princů fakt řvu smíchy a dokonce si čas od času ty scény pouštíme pořád dokola. (Nazgúl řve smíchy taky...)

Venku chumelí a vločky víří kolem pouličních lamp, sedím tu v tlustém svetru a užívám si to; není lepší příležitost vzpomínat, jak jsem kdysi dávno vyjela na návštěvu do Hůrky...

Zjistila jsem, že většina článků, které se tu od začátku září objevily, si buď jen hrají se slovy, obrazy a atmosférou nebo sdílejí hobití novinky. Vůbec nevím, co s tím. Všechny věci, které jsem dřív psala, jsou už moc osobní. A na nic jiného nedeníkového prostě nemůžu přijít, ať se snažím, jak chci.

Knížky... všechny už jsou moc osobní a nemůžu na ně napsat objektivní recenzi. (Vlastně můžu, ale nechci) A pak jsou knížky, které jsou zase zoufale neosobní... jako třeba antické komedie. :-)

Filmy - naposled jsem (dneska) viděla Dobu ledovou I. Jinak filmy spíš nestíhám nebo se dívám na ty staré dobré. A Vraždy v Midsomeru.

A jsem pořád ještě na gymnáziu. Půl roku. Je to zvláštní a po většinu času z toho mám upřímnou radost. Rozdíl, (srovnávám se ZŠ) který je tak propastný, že nedohlédnu na dno, je toto: baví mě to. Baví mě chemie, ačkoli mi zrovna dvakrát nejde. A pamatuju si z ní víc než z předmětů, které by mi teoreticky jít mohly (třeba ZSV). Víte, opravdu před svým profesorem smekám, protože dokázat něco takového za hlubokou poklonu fakt stojí. Zjistila jsem, že na té tisíckrát omílané větě "učíš se přece pro sebe, ne pro známky", asi doopravdy něco bude. :-) A tak jsem pořád ještě naprosto nadšená pro češtinu, angličtinu, dějepis a biologii. Už to zašlo tak daleko, že jsem si včera po hodině češtiny před profesorkou povzdechla, že bych ale chtěla být taky zkoušená, protože nemám komu vykládat svoje postřehy z Médey... (u ní zkoušení skutečně probíhá stylem, že před ní člověk sedí a povídá si s ní)

Už to zašlo tak daleko, že jsem se včera čtyři hodiny učila dějepis (tj, dělala si výpisky ze sedmistránkových výpisků svého profesora, hledala na netu, četla v učebnici, vypisovala z učebnice a sešitu a dávala to dohromady - ale nakonec jsem dostala jedničku:)) a den předtím se mi zdál nesmírně živý sen, že jsem zkoušená a vykládám cosi o stavbě a funkci zikkuratů a Ištařině bráně. Ale stejně mě to baví. Asi jsem si lepší školu přát nemohla. :-)

A byla jsem na Tolkienconu a slyšela Laega!