Březen 2010

Elbereth Gilthoniel

29. března 2010 v 18:49 | Clarett |  J.R.R. Tolkien
Jsem tu opět s "novinkami" ze světa J.R.R. Tolkiena. Asi o tom víte, ale 25.3. jsme slavili Tolkien's Reading Day, na počest pádu Saurona. :o) Doufám, že jste si jej všichni pěkně užili!
Dnes zas nádherně pršelo. Další skvělá věc na jaru. Déšť, vlahý vítr, těžké mraky, pak projasněná modrá obloha...Však to znáte. =)
Teď k hlavní náplni článku. Vyhledávala jsem si zas nějaké básně pana Tolkiena a okamžitě jsem nahlédla do anglických originálů. Báseň o Elbereth opět skýtá množství překrásných slov, a to jak v češtině, tak angličtině. Přeji příjemné čtení. ;)

Snow-white! Snow-white! O Lady clear!
O Queen beyond the Western Seas!
O Light to us that wander here
Amid the world of woven trees!

Gilthoniel! O Elbereth!
Clear are thy eyes and bright thy breath!
Snow-white! Snow-white! we sing to thee
In a far land beyond the Sea

O stars that in the Sunless Year
With shining hand by her were sown,
In windy fields now bright and clear
We see your silver blossom blown!

O Elbereth! Gilthoniel!
We still remember, we who dwell
In this far land beneath the trees.
Thy starlight on the Western Seas.

"Snow-white"...nádhera. :o) V překladu to zní jako "Sněžná, sněžná, ó, nádherná!" :-)

25.3. - Beseda Sandry Vebrové

27. března 2010 v 11:07 | Clarett |  Knihy
Jsem tak moc nadšená!!! Jak víte (možná), ve čtvrtek jsem se vypravila na besedu spisovatelky Sandry Vebrové. Tak nějak stručně vám to popíšu. A konečně jsem se odhodlala fotit!!! :o)
Knihy :-)

Výsledky 2. Quetallin

22. března 2010 v 19:27 | Clarett |  Soutěže
Jak víte, včera jsem ukončila 2. Quetallin. Stihla jsem dokonce vyrobit i malý (společný) diplom, tak doufám, že se vám bude líbit. Nemám moc času, jinak bych vám vyrobila diplomy zvlášť...tímto se omlouvám. Mimochodem, ve čtvrtek jdu na besedu se Sandrou Vebrovou!!! Už se hrozně těším!!!

Takže, zde jsou výsledky!

Trocha grafiky

21. března 2010 v 13:21 | Clarett |  Grafika
Je tu první jarní den a múza opět "zaútočila". :) Tentokrát to sice nebylo psaní, ale jsem spokojená. Mám tu pro vás sérii avatarů z Pýchy a předsudky, Pána prstenů, jeden avatar z Vesnice a přírody. Všechno jsem tvořila v Zoner Photo Studiu 10, na které nedám dopustit. Je to sice možná jednoduchý program, žádný Photoshop, ale VÍM jak na něj. :-)
Byla bych vám vděčná, kdybyste kopírovali se zdrojem, jelikož jsem si s tím dala dost práce...
Vyrobila Clarett

I do like English.

20. března 2010 v 16:21 | Clarett |  Jazyky
Lúthien
Yes, I do. :) Nejprve bych asi mohla objasnit, proč jsem do nadpisu vsunula i ono "do". Tak úplně se v tom nevyznám, to se zeptejte Marcelly, ale je to zastaralý tvar "I like". Poprvé jsem ho slyšela v Pánu prstenů, potom v P&P, jestli se nemýlím. A zkrátka...se mi to tak zalíbilo (přestože nechápu, co je na tom tak úžasného), že to používám při první možné příležitosti. :o) Jen doufám, že mě s tím pak paní učitelka nevyhodí od tabule. :) Zdůvodnění "Mě se to tak ale líbí víc." by asi moc nepomohlo.

Tak. Angličtinu jsem si oblíbila okamžitě. Slovíčka, výslovnost, gramatiku. Všimli jste si někdy, jak nádherný je to jazyk? Jak úžasné je ho používat? Psát v něm, mluvit? Číst? I když to se mi zatím moc nedaří - pokus o přelouskání originálu Hlouběji do podzemí jsem rychle vzdala. Spokojím se s keltskými bájemi. :o)

Teď čtu Dějiny anglické literatury (Zdeněk Stříbrný, Academia Praha, 1987). Hned na začátku je samozřejmě několik stránek věnovaných Béowulfovi, rozsáhlému eposu ze 7. stol. n.l. o 3 180 verších. :) Nechybí zde ani ukázka posledních slov díla, pronášených nad mrtvým Beowulfem ve staré angličtině. Rozumím asi tak čtyřem slovům ze třinácti. :) A to - θæt, he, wære, ond. (that, he, were, and) :)

A ještě ke všemi mě navštívila, guess who, MÚZA! Celý školní týden jsem si říkala, že o víkendu konečně musím začít psát příspěvek do jedné literární soutěže, které se chci zúčastnit. Včera z toho nic nebylo, protože jsem byla moc líná a utvrzovala jsem se v myšlence, že si zasloužím taky trochu odpočinku. :o) Jenomže dneska jsem vůbec nebyla čehokoli schopná. Ono, víte, to téma je volné. Což je vždycky oříšek. Pro mě. Půlku odpoledne jsem se válela na posteli, četla si a pouštěla písničky. Nic. A pak jsem na to přišla. :) Prostě jsem si vzala pletení a pustila si Enyu...a ten nápad přišel! Není nad nějakou jednoduchou činnost, při které se nemusíte moc soustředit a uklidňující hudba, která probouzí fantazii! :-)
Takže teď jdu psát.

Mějte se krásně!

J.R.R. Tolkien - Studentská léta

20. března 2010 v 16:13 | Clarett |  J.R.R. Tolkien
Vyrobila Clarett
Později byl Ronald poslán do průmyslového Birminghamu na školu krále Edwarda, a proto bylo nutné přestěhovat se blíže ke spoji do města. Rodina prozatímně přesídlila do King´s Heath, do domu u železniční trati. Ronald zde sice zoufale tesknil po sareholském venkově, ale zato se zde probudila jeho lingvistická představivost - na bočních stěnách uhelných vagónů objevil divná, pozoruhodná jména, která neuměl vyslovit, která ho však zvláště přitahovala - ve velšských jménech jako Nantyglo, Senghenydd, Blaen-Rhonnda, Penrhiwceiber a Tredegar zahlédl jiný, tajemný jazykový svět.
Přibližně v době, kdy začal Tolkien chodit do King Edward´s School, nastala událost hlubokého významu; v posledním roce 19. století se matka Mabel rozhodla v protestantské Anglii přestoupit na římskokatolickou víru. To způsobilo odcizení od přátel a odpor u jejích příbuzných, kteří byli zarytí baptisté. Ronald získal dojem, že právě to napomohlo matčině brzké smrti - zemřela roku 1904 na cukrovku, tehdy nevyléčitelnou chorobu, a zanechala po sebě dva nezajištěné sirotky. Matčina smrt ještě posílila Ronaldův vztah k víře a spolu se svým bratrem zůstali oddanými katolíky až do konce svého života. Sám o tom napsal: "Má drahá matka byla opravdová mučednice, a ne každému Bůh dopřeje tak snadnou cestu ke svým velkým darům jako Hilarymu a mně, když nám dal matku, která se upracovala a usoužila k smrti, jen aby zajistila, že zachováme víru."
V této těžké chvíli si vzal chlapce do péče katolický kněz otec Francis, matčin přítel, který už za jejího života poskytoval rodině důležitý zdroj duchovní síly a útěchy. Jeho kostel, jménem Oratoř, byl pro chlapce častým útočištěm poté, co byli nuceni se uchýlit do domu své nesympatické tety Beatrice Suffieldové, kde bydleli čtyři roky. Později byli ubytováni u paní Faulknerové.
V té době již Ronald projevoval výrazné lingvistické nadání. Rychle se učil latinu a řečtinu, které byly v té době základem vzdělání, a zvládl také více než jen základy několika dalších jazyků, jak moderních tak starověkých, především gótských, ale též finštinu. Tehdy také objevil starou angličtinu, která jej velmi okouzlila. Připadala mu důvěrně známá, neboť v ní poznával předchůdce svého vlastního jazyka a připomínala mu midlandské nářečí milovaného Sarehole, ale zároveň byla vzdálená a záhadná. S nadšením pročítal staré anglické památky, jako například epos Beowulf. Začal se ještě více zajímat o jazyky, snažil se jim porozumět a zjistit, proč jsou tím, čím jsou, nalézt "kosti", ze kterých se všechny jazyky skládají. A odsud byl už jen krůček k vynalézání jazyků vlastních. Tolkien věnoval dost času vytváření nových jazyků čistě jen pro vlastní zábavu, pro okouzlení ze zvuku slov a z jejich uspořádání.
Ve škole krále Edwarda si Ronald našel mnoho dobrých přátel; v pozdějších letech se pravidelně scházeli po škole jako Č.K.B.S (Čajový klub, Barrovianská společnost, pojmenovaný podle jejich shromaždiště v Barrow Stores). Tolkien našel velké zalíbení v mužské společnosti debatující u krbu; až do konce života to byla jedna z jeho nejoblíbenějších činností. Důležitost přátelství mezi muži (či hobity) je jedním z významných motivů Tolkienova díla. Členové klubu pokračovali v přátelské korespondenci a vyměňovali si a kritizovali navzájem svá literární díla až do roku 1916.
V té době přišla zcela "nemužská" komplikace. Mezi obyvateli soukromé ubytovny byla i dívka jménem Edith Brattová. Když bylo Ronaldovi 16 a jí 19, vyvstalo mezi nimi přátelství, které se postupně prohlubovalo v lásku. Později však zasáhl jeho poručník otec Morgan a zakázal Ronaldovi se s Edith vídat nebo s ní dokonce korespondovat, dokud mu nebude 21 let. Zajímavé je, že Ronald tento "soudní příkaz" stoicky splnil. V roce 1911 nastoupil jako student na Exeterskou kolej do Oxfordu (dostal stipendium), kde se opět dostal do mužské společnosti a ponořil se do studia klasiků, staroangličtiny, germánských jazyků (zvláště gótštiny), velštiny a finštiny. Ve studiu klasické filologie nedosahoval výsledků, které by ho uspokojovaly, a tak přešel na vhodnější obor bližší anglickému jazyku a literatuře. Nadšeně objevoval díla severské mytologie, byl okouzlen zvláštními světy finské ságy Kalevaly či islandské Eddy. Hlouběji se ponořil do studia "kostí" jazyků a "hudby slov", která ho vždy okouzlovala. Jednou z básní, které objevil během svého studia starší angličtiny, byl Cynewulfův Crist - Tolkien byl ohromen zvlášť tajemným dvojverším:

Eálá Earendel engla beorhtast
ofer middangeard monnum sended.
-
Buď zdráv, Earendile, nejjasnější z andělů
nad Středozemí poslaný lidem.

"Middangeard" byl starověký výraz pro svět; jeho překlad do moderní angličtiny - Middleearth (česky Středozem) se stal názvem Tolkienovy imaginární říše. Toto dvojverší inspirovalo Tolkiena k napsání několika z jeho velmi ranných a nesmělých pokusů o popsání krásy starověkého světa v básních. Postava Earendila, jasného poutníka po nebesích, se objevuje i v pozdějším Tolkienově díle.


J.R.R. Tolkien - Dětství

19. března 2010 v 17:37 | Clarett |  J.R.R. Tolkien
JRRT
John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Jižní Africe ve městě Bloemfontein, centru Oranžského svobodného státu. Oba rodiče byli sice Angličané, ale svou rodnou zemi opustili, aby začali nový život právě v Africe. V roce 1896 - tedy když byly Ronaldovi pouhé čtyři roky - vzala matka Mabel své dva syny na prázdniny do Anglie, aby poznali své prarodiče. Tam také obdržela telegram, že její manžel mezitím zemřel. Nyní neměla žádný důvod vracet se do Afriky, kde se jí stejně příliš nelíbilo, a tak se svými dětmi zůstala natrvalo v Anglii. Tolkienovi zbylo jen několik nepatrných, ale zato živých vzpomínek na Afriku, včetně děsivého setkání s velikým chlupatým pavoukem, který vytvořil předobraz pro obří pavouky vyskytující se v Tolkienově imaginárním světě.
Mabel se se svými dvěma syny nejprve usadila ve vísce Sarehole. Tolkien často tvrdil, že nejšťastnější roky jeho života byly právě ty strávené zde. Dokonce se říká, že idylická, mírně zvlněná zelená vesnická krajina v okolí Sarehole byla předlohou pro imaginární Kraj, domov hobitů v knize Pán prstenů. Jedním z nejúžasnějších míst pro Ronalda a jeho bratra byl zdejší starý mlýn. Chlapci strávili mnoho dní jeho zkoumáním a častokrát byli zahnáni mlynářovým synem, kterému přezdívali "Bílý Obr". Mnohem později, když začal mlýn upadat, založil Tolkien fond na jeho záchranu. Jako dospělý muž Tolkien nejednou naříkal nad ztrátou "ráje dětství", nad zásahem civilizace, s jejími železnicemi, továrnami a motorovými auty, na jeho dřívějším domově a na anglickém venkově vůbec.
Mabel začala své syny brzy vyučovat a ti nemohli dostat lepší učitelku - a ona lepšího žáka než Ronalda, který ve čtyřech letech uměl číst a brzy se naučil plynule psát. Naučila ho hodně o stromech, které se staly jeho celoživotní láskou. Rovněž v něm jako první vzbudila zájem o jazyky a povzbuzovala ho, aby se zajímal o slova. Matka mu dávala také spoustu pohádkových knížek. Už tehdy ho nejvíce nadchla severská pověst o Sigurdovi, který zabil draka Fáfnira. "Toužil jsem po dracích s celou svou žádostivostí", vyprávěl dlouho poté. "Samozřejmě jsem je ve své bázlivosti nechtěl mít v okolí. Ale svět, ve kterém existovala alespoň představa draka Fáfnira, byl bohatší a krásnější, bez ohledu na nebezpečí." Když bylo Ronaldovi asi sedm, vytvořil o drakovi dokonce vlastní příběh.


All Shall Fade

17. března 2010 v 20:05 | Clarett |  Tajemství Pána prstenů
Tenhle týden je konečně klid...ach, jak to je nádherné...žádné tři písemky denně, už jenom výsledky a ještě ke všemu dobré! Mám jedničku z matiky i fyziky! Juchů! :o)

Pravděpodobně ale také čekáte žhavé novinky z natáčení Hobita. Musím vás ale zklamat. Každý den zkoumám hlavní stránku - www.the-hobbit-movie.com a kde nic, tu nic. A už pěkně dlouho. Doufám, že už konečně vyberou Bilbova herce, protože nehodlám čekat věčnost! :D Zatím jedinou novou zprávou je, že Hobit bude pravděpodobně na Blu-ray, což je takový typ disku, něco jako DVD, akorát to má hrozně moc výhod v kvalitě zvuku a kdoví čeho ještě. Problémem je, že na to potřebujete zvláštní (a pěkně drahý) přehrávač...

No nic. Abych se konečně dostala k tématu článku. Mé drahé YouTube je občas vstřícné a při vyhledávání různých scén z Pp najde dokonce to, co CHCI. :o) To znamená kvalitní záznam, přímo z filmu, nesestříhaný, bez přidané "nefilmové" hudby. Takže, vážení, představuji vám "Pipinovu píseň"(v angličtině se jí jinak většinou říká "All Shall Fade"), nádhernou část z Návratu krále.
Pipin

2. Quetallin

17. března 2010 v 16:11 | Clarett |  Soutěže
JRRT
Je čas uspořádat další soutěž, co říkáte? Tentokrát to bude Quetallin, která se minule setkala s velkým úspěchem.
Kdo neví, oč jde, je to elfský název pro "bleskovku" vymyšlený Ynkou. :)
Tentokrát bude úkol zdánlivě snadný - mám tu pro vás dvě fotky herců z Pána prstenů a vaším úkolem bude napsat, koho ve filmu hráli. Lehké, říkáte? No prosím. :o)
První z nich poznáte rychle, ale vsadím se, že u druhé už to bude oříšek. Pozorně si prohlédněte obličej!
Quetallin ukončím v neděli v osm hodin večer, takže na bádání máte času dost. Hodně štěstí!

Něco málo z natáčení Pp

16. března 2010 v 16:37 | Clarett |  Tajemství Pána prstenů
Když píšu "něco málo" myslím doopravdy pouze zlomek z rozsáhlé galerie obrázků "Behind the scenes", kterou jsem na internetu našla. :o) Přesto myslím, že vás tyhle naprosto neokoukané fotky potěší! Například vůbec poprvé jsem viděla, jak vypadají nenamaskovaní skřeti nebo kulisy např. Edorasu. A zaručeně vás pobaví fotografie Gandalfa s láhví Pepsi. :) Tak příjemnou zábavu!

free image host free image host free image host free image host free image host
free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host free image host


Can't Take It In

13. března 2010 v 14:00 | Clarett |  Moje dojmy
Minulou neděli jsem si po dlouhé době pustila Letopisy Narnie a stálo to za to. :) Je to doopravdy úžasný film... Je zajímavé, že mně, čtrnáctileté holce, se to tak líbí a mojí o tři roky mladší sestře vůbec. :o) Jeden by hádal, že je to spíš naopak. :)
Zkrátka a dobře, na YouTube jsem našla jednu krásnou písničku, kterou jsem už jednou zveřejňovala ve sbírce mých oblíbených Narnijských soundtracků. Je k ní připojeno krásné video z filmu a ráda si jej pouštím. Tak ať se vám líbí! Krásnou sobotu!

Vřes

11. března 2010 v 18:11 | Clarett |  Moje dojmy

Po týdnu opět zdravím! Je mi líto, že nemám čas na přidávání článků, ale snad pochopíte, že když každý den píšete minimálně dvě písemky, jste úplně vyřízení. Myslela jsem si, že zítra už bude klid, jenom písemka z chemie a diktát z češtiny, ale přidala se ještě matematika - velká písemka na slovní úlohy... Doufám, že o víkendu stihnu dodat nějakou hudbu, moje fotky, zajímavosti z Pána prstenů a tak. :o) Mimochodem, s Hobitem není stále nic nového, bohužel.
Teď zrovna klečím na židli, poslouchám Sunny Road od Emilíany a přemýšlím, že bych si mohla začít psát úkoly. :) Tenhle článek jsem ale MUSELA napsat. :-)
A proč se vlastně jmenuje "Vřes"? Je to už asi deset dní, co mě napadlo, že v Naerklinnské přírodě se budou nádherně vyjímat rozlehlá vřesoviště. A tak jsem si o téhle úžasné rostlince začala shromažďovat informace. Třeba zaujmou i vás. :)

Jedna internetová stránka vřes popisuje asi takto. "Keřík, 15 až 50 cm vysoký, bohatě větvený. Přízemní větve obvykle poléhavé, horní vystoupavé. Listy šupinovité, max. 3 mm dlouhé, střechovitě se překrývající, vstřícné. Květy fialově růžové až bílé." Latinský název vřesu zní Calluna vulgaris. Jméno Calluna je odvozeno z řeckého slova "k zametání". :) Je totiž pravdou, že vřes se používal k výrobě košťat. :o) Vulgaris pak označuje něco běžného, obyčejného.
Tato rostlina je rozšířena v mnoha Evropských zemích, a když se řekne "vřes" představím si Skotsko, oblohu zahalenou těžkými tmavošedými mračny, mrazivý vítr a kopce porostlé těmito keříčky. :o) Wikipedie ale tvrdí, že vřes roste dokonce i v Malé Asii nebo severozápadní Africe, což si vůbec neumím představit. :)
"Vřes kvete v pozdním létě růžově nebo růžovofialovou barvou, ale občas najdeme i bíle kvetoucí rostliny." Popravdě řečeno, víc se mi líbí vřes mimo dobu, kdy kvete. Vřesu se daří v kyselé půdě na výsluní a polostínu. Je převládající dřevinou na vřesovištích a rašeliništích.
Calluna vulgaris byla dokonce ve středověku používána k výrobě piva místo chmelu! Existuje také vřesový med, ale podle popisu to moc lákavě nevypadá. :)
V Tongario National Park na Novém Zélandu se vřes stal invazním druhem, který utlačuje původní porost. Asi se tam nastěhuju. :D

To by bylo asi tak všechno, co o vřesu potřebuji vědět, ale jestli vás zajímá víc, na internetu je toho docela dost.

Samozřejmě nesmím zapomenout na fotky z DA! :)

Pride&Prejudice a víkend :o)

6. března 2010 v 14:14 | Clarett |  Já Clarett
Od pondělka nepřibyl žádný článek, za což se opravdu omlouvám. Bohužel se nedalo nic dělat. Ve středu jsem šla do školy a ještě ten den si domluvila písemky na zbytek týdne, abych nepřišla o známky a tak...to znamenalo, že ve středu jsem psala z němčiny, ve čtvrtek z přírodopisu, zeměpisu a angličtiny a v pátek z chemie, angličtiny a češtiny. Ale důležité je, že jsem to zvládla. :) Co vím, z chemie a angličtiny mám jedničky a zbytek se mi povedl. :)

Nemohla jsem se dočkat pátku. Už ve středu jsem si domluvila s Caddy, že se musíme opět navštívit. Takže jsem se hned po souboru a houslích vypravila. :) Tentokrát to nebylo vůbec tak dramatické, jako minule. Jela jsem autem s kamarády přímo k domečku, takže jsem ani nezmrzla. :) S Cad jsme se pak vydaly na procházku a potom si daly svačinu a dívaly se na Případ nefritové kačenky, napsaly mail Sandře Vebrové (to byla obzvlášť velká legrace), Růžence, se kterou máme zítra ve městě sraz a krásně si popovídaly.
Odpoledně uběhlo opravdu rychle a večerní program byl jasný. Horká čokoláda, popcorn a film. Tentokrát jsme si vybraly Pýchu a předsudek. Ještě jsem to nikdy neviděla, ale hrozně se mi líbí doba, ve které se příběh odehrává, takže jsem se dlouho nerozmýšlela. :) Už u večeře jsem byla důrazně varována, že se mi to asi nebude líbit, ale přiznám se, že mě film nezklamal. :o) Nevím, jak to popsat, bylo to takové...odpočinkové, nenáročné, krásná hudba, nádherné scény...prostě přesně to, co po týdnu školy člověk potřebuje.
U Caddy jsem přespávala a uvidíme se ještě zítra - s Růženkou v nějaké příjemné kavárně. :)

Jaro

1. března 2010 v 10:33 | Clarett |  Moje dojmy
Tohle bude pořádně rozmanitý článek. Je totiž prvního března a já jsem krásně jarně naladěná.
Ve středu půjdu do školy a už se docela těším. S Caddy plánujeme návštěvu, dlouhou procházku, pečení lembasu a Pýchu a předsudek, někdy taky čtení v jednom nádherném anglickém parku, co je tady nedaleko. Já se těším, až shodím zimní budnu, navléknu si sukni a punčochy a můj nový krásný kabátek. :) Zrovna teď mi praží sluníčko oknem do pokoje, stromy za oknem se kymácejí ve svěžím vánku a sníh na polích za kostelem pomalu taje. Mráčky z oblohy mizí a nebe se barví do azurové. :o) Cítím se úžasně...

Jestli jste ještě celí přešlí z dlouhé zimy, nevadí. Proto tu mám také várku obrázků, které vám zaručeně zvednou náladu. :)

free image host free image host free image host free image host free image host