Květen 2010

Simon's Cat

22. května 2010 v 10:18 | Clarett |  Filmy
Máte rádi kočičky? Jestli ano, bude se vám tenhle animovaný seriál zaručeně líbit. :-) Jsou to jen taková tříminutová videa zveřejňovaná na oficiální stránce www.simonscat.com, jimž předcházely komiksové příběhy. Je to něco na způsob Garfielda, ale mnohem lepší. Doufám, že se vám to bude líbit. :-)

Úplně první příběh se jmenuje "Cat Man Do":

Absolventský koncert

20. května 2010 v 21:01 | Clarett |  Já Clarett
A je ze mě absolvent. Uf. Možná to víte (a možná ne), ale už téměř osm let hraji na housle, a tak dnes nadešel ten slavnostní den, kdy jsem zakončila první cyklus a mohu nastoupit do druhého. Což je moc fajn a jsem ráda, že jsem vydržela až doteď - mám z toho takový dobrý pocit. :-)

Z koncertu jsem měla strašnou hrůzu, pořádně jsem ani nevěděla KDE budu hrát, kolikátá, kdy, kolik lidí bude absolvovat...Nakonec to ale všechno dopadlo dobře. Absolventů bylo sedm (!!!), nikdo nehrál na housle (další výhoda :-D), já byla osmá v pořadí (totiž - někteří hráli dvakrát), sál byl malý, lidí tak akorát. Takže by se vlastně dalo říct, že jsem si to užila. Naše ZUŠka má strašně hodný učitele - ale vážně VŠECHNY. Vždycky nás všichni před koncerty povzbuzují a vůbec...umí navodit takovou uvolněnou atmosféru. Byla jsem příšerně nervózní. Asi to znáte - úplně mokré ruce, srdce mi bušilo jako splašené. :-) Ale když na mě přišla řada, hned to bylo lepší. Odehrála jsem to celkem dobře - všichni to hrozně chválili a hlavně - nikdo si nevšiml chyb, které jsem tam udělala. :-D A že jich bylo. :-D

No, pak jsem dostala dárek od svého pana učitele - je to CD Beethoven. Musím si to poslechnout. :-) Od rodičů mám krásnou žlutou růžičku, pokojový BŘEČŤAN (je vážně, vážně nádherný!) a bonboniéru Raffaello. (Jo, kokos...:-)) Úplně nejlepší by bylo, kdyby byla zítra sobota, jelikož zítra píšu písemku z matiky a češtiny a kdoví čeho ještě.

Tak se mějte moc krásně!

P.S.
Na tom koncertě hrála taky Lilliene - na klavír - a strašně moc se jí to povedlo!!! :-)

Loreena McKennitt

19. května 2010 v 16:13 | Clarett |  Oblíbená hudba
Možná jste si všimli, že blog nedávno prodělal malou rekonstrukci, v níž jsem upravila celou rubriku Pán prstenů a také roztřídila články z oddělení "Moje dojmy" do "Oblíbené hudby", "Filmů" a "Clarett". :-) Začínala jsem v tom mít pořádný zmatek.

O Loreeně jsem už jednou psala. Na to si možná vzpomínáte. :-) Její hudba mi zkrátka naprosto učarovala, a tak jsem se rozhodla představit vám své nejoblíbenější písně. A ještě taková maličkost - zamilovala jsem se do zvuku harfy. No není to úžasné? :-)

První z písní, které vám chci představit se jmenuje The Mystic Dream a patří mezi mé nejoblíbenější.
The Old Ways ve mně pokaždé vyvolává úžasnou představu zurčící říčky, pocitu, kdy běžíte v otevřené krajině nebo nějakého živého tance. Ona prostě je taková živá, veselá a kouzelná. :-)
Další překrásná píseň, často si jí pouštím na dobrou noc.
La Serenissima...Tady Loreena nezpívá, ale řekla bych, že hraje na harfu. Mou milovanou harfu. :-)

How the breeze, stirs the trees, how the blossoms grow...

18. května 2010 v 19:23 | Clarett |  Já Clarett
Hm, to je mi ale dlouhý nadpis. :-) Poslední dobou jsem si oblíbila používání různých úryvků z písní, které se mi líbí. Tohle je ukolébavka (vlastně se to jmenuje Ivy's Lullaby) z filmu Vesnice. Strašně se mi líbí jak melodie, tak text. Ten je tedy opravdu kouzelný. Podívejte se sami!

Baby sleep, gently sleep
Life is long and love is deep
Time will be, sweet for thee
All the world to see
Time to look about and know
Though the shadows come and go
How the breeze, stirs the trees
How the blossoms grow...

Můžete to najít i na YouTube, ale je to video přímo z filmu, a kdo to zná, ví, že Kitty (té ukolébavku Ivy zpívala) tam zezačátku hrozně hlasitě vzlyká, a ono to trochu ruší atmosféru. =)

Kniha města Ember 1 - Město

13. května 2010 v 16:38 | Clarett |  Knihy
From DeviantArt
Jestli stále ještě sledujete, co čtu (viz menu), určitě jste si všimli, že za dobu mé nemoci se onen početný sloupec poněkud vyprázdnil. Dneska ráno jsem dočetla Vraždy v Midsomeru, a protože jsem neměla co dělat, rozhodla jsem se, že je načase pustit se do Ember. Je to taková poměrně tenká knížečka (asi jen 250 stránek). Hodně dlouho jsem se jí vyhýbala, ani sama nevím proč. Ale teď jsem se konečně odhodlala. Povím vám, zhltla jsem to během dopoledne úplně celé a musím si to jen chválit.

Město Ember napsala americká spisovatelka Jeanne DuPrauová (nar.1944).
Příběh vypráví o dvanáctiletém děvčeti jménem Lina Mayfleetová, které ve městě žije se svou babičkou a malou sestřičkou Poppy. Je to ovšem zvláštní město. Místo slunce jej ozařuje několik obrovských žárovek, které se každé ráno rozsvítí a přesně v devět hodin večer zhasnou. Do města se nikdy nikdo nepřistěhoval a nikdo se také neodstěhoval pryč - není totiž člověka, který by věděl, co za městem je. Každému je však jasné, že za Ember se nachází neproniknutelná tma a pusté planiny plné ostrého kamení.
Lina se svým zvídavým duchem se samozřejmě snaží zjistit, kde vlastně žijí (a jak se dostat ven, do lepšího světa), navíc v těžkých časech, které přicházejí. Zdánlivě nekonečné zásoby, které mají embeřané ve svých skladech se začínají neúprosně tenčit. Je nouze o jídlo a lidé nemají, kde vzít nové, protože skleníky na konci města postihla hrozivá choroba a zničila veškerou úrodu. Obyvatele navíc děsí stále častejší výpadky světla nad nimi, takže se čím dál častěji noří na dlouhé minuty do černočerné tmy. Ember kolují zvěsti o rozpadajícím se generátoru, který je jediným zrojem energie pro jejich domácnosti a pohání jej podzemní řeka. Na město se žene katastrofa.

Pán prstenů

13. května 2010 v 15:41 | Clarett
Banner

Oh, Clarett, dear where have you been?

10. května 2010 v 9:21 | Clarett |  Já Clarett
(c) Clarett
...So near, so far or in between? What have you heard what have you seen? Clarett, Clarett, please Clarett!...
***
No dobře, ano, už mlčím. Schválně, kdo poznal písničku? Perfektně se mi teď hodí. :)
Nějak dlouho tu nepřibyl žádný článek, že? Vždycky jsem napsala první tři věty a pak ho uložila k Rozepsaným. A tím to končilo. Múza by byla, ale ne ta článková. Múza teď totiž je skoro pořád. Od včerejšího odpoledne, kdy jsem ležela v posteli (jsem zase nemocná :-)) a zírala do stropu a najednou si uvědomila, na co myslím. :-)
**
...And nothing is quite what is seems, You're dreaming are you dreaming, oh, Clarett?...
*
Ležím v nádherném obrovském anglickém sídle - jak jinak - všude kolem ticho, venku (v nádherném obrovském anglickém parku :D) jenom stromy šustí ve větru, ocelově šedá obloha dokresluje celý výjev, začíná pršet, zelené závěsy v okně se vlní...
A teď realita:
Ležela jsem ve starém třípatrovém paneláku - jak jinak - pod oknem mi vřískali takový mrňavý kluci, co bydlí přes ulici a v jednom kuse řvou "ty vole" (počítala jsem to, a u deseti mě to přestalo bavit), přemýšlela, kdy mi proletí míč oknem a jestli by ho uměli vykopnout tak vysoko (jakože uměli, jelikož ten balón jednou skončil na stromě přesně ve výši mého pokoje), obloha byla světle modrá, pršet NEZAČALO a závěsy nemáme. :-D