Prosinec 2010

Fisherman's Woman - Emilíana Torrini

29. prosince 2010 v 17:23 | Clarett |  Recenze|Emiliana
Poslední dny si opravdu užívám. Dobrala jsem léky a až na únavu je mi dobře. Večer se dívám na filmy, jím cukroví, čtu Húrinovy děti a povídky Laisi Finwen, maluju k nim ilustrace (Dítě lesa, Svítko), poslouchám hudbu a pokouším se o html stránku. :-) Při vánočním úklidu notebooku jsem našla staré složky se starou stránkou, která byla kupodivu hezká a dokonce fungovala, ale potřebovala jsem něco jiného. Po několika marných pokusech o nastavení nového layoutu a vložení iframe tam, kde MÁ BÝT, jsem to vzdala a stáhla si Microsoft FrontPage. Po dvou dnech už jsem jakž takž přišla na to, jak to funguje, ale zatím pracuji jen se šablonami, než se to pořádně naučím. Abyste rozumněli, tenhle program generuje stránky, takže dejme tomu měníte velikost vloženého obrázku a zároveň se můžete dívat, jak se to zapisuje v html. Dobré, že?
Každopádně, objasním vám nadpis. Pod stromečkem jsem mimo jiné našla CD Fisherman's Woman, které teď poslouchám na dobrou noc. Je to kouzelná, tichá a jemná hudba - přidávám ukázky. A vůbec jsem dostala samé skvělé dárky. Výukové CD Islandštiny (takže se učím :-)), cesmínu Cesmínu, čtvrtky, spoustu ponožek a rukavicí, dřevěnou sponu do vlasů, náramek - a ještě jeden od Lily - oba nesundám z ruky :), od Ynky a Ringwil nádherný kalendář stromů, od Caddy povídku a naušnice a svíčky... mám velkou radost. :)
Písničky v článku: Heartstopper, At Least It Was


24.12.

24. prosince 2010 v 11:15 | Clarett |  Já Clarett
Před chvílí jsme dozdobili stromek (a je opravdu kouzelný), cukroví je promazané a připravené, táta přinesl Betlémské světlo a maminka vaří polévku. :) Včera jsem s Nazgúl za zpěvu Enyi uklízela a zdobila pokoj, takže tu je, dalo by se říct, poměrně pěkně. :-) Venku je strašná mlha a dokonce trochu prší, ale sníh statečně bojuje. Je to trochu nezvyk - bílý Štědrý den, že? :-)

Představte si, předevčírem nám domů došla taková hora dopisů a přání, že to jsem snad v životě neviděla. Tímto ještě jednou děkuji Ynce a Ringwil a vzkazuji, že přáníčko nám trůní na parapetě a všem nám udělalo velkou radost. Hlavně ta mrkev. :-D Poděkování patří i Lily, protože píše úžasné dopisy a pořídila si takové skvělé tepláky. :)

A teď k věci. Ráda bych vám všem popřála:K Vánocům
Mějte se dobře! :)

Jak já to jen dělám...?

22. prosince 2010 v 11:48 | Clarett
...že jsem zase nemocná. Už jsem si myslela, že překonám rekord a za prosinec nezastonám, ale to jsem se spletla. Ale což, aspoň neporuším tradici (tj být nemocná minimálně týden měsíčně :-D). Víte, že se mi jednou povedlo navštívit doktora asi čtyřikrát za sebou, prakticky ve stejné datum (no dobře, odchylka tak den, dva), akorát pokaždé v jiný měsíc? A pak se divím, že se pod tu stovku zameškaných hodin za pololetí prostě nedostanu. :-D
Zkrátka, teď zas ležím doma s hroznou angínou, v noci jsem měla pocit, že se snad nikdy nerozední a asi umřu. Tak hodinu a půl jsem nemohla usnout, protože jsem se klepala v zimnici, pak jsem se naprosto čerstvá probrala o půlnoci, že jdu teda do školy (:-D) a následovně jsem usnula tak na 45 minut. A tak pořád dokola. Do toho se mi zdály neskutečně živé sny o Poirotovi a Pearl Harbor; buďto mě bombardují Japonci nebo - a ta představa vydržela nejdéle - zbrojím proti Japoncům, musím stavět letadla, ale za celou dobu ani jedna strana nezaútočila. Ach, sladké horečky.

A co vy? Doufám, že jste zdraví a těšíte se na svátky! Přemýšlím, že bych mohla jít psát nebo aspoň překládat. Něco lehkého. Články Hilary Hahn. :-)

Žebříček hodnot

19. prosince 2010 v 20:57 | Clarett |  Já Clarett
Dřív než začnu psát na téma článku, jen se vám v rychlosti pochlubím, že jsem spolu s Caddy odehrála poslední kocert, který se (výjimečně :-)) povedl a zabalila dárky. Teď tu sedím při pootevřeném okně a poslouchám Ghost Story, přemítám o islandštině a o tom, jak moc by se mi hodilo to CDčko, abych se to mohla začít pořádně učit. Icelandiconline.is nějak předělali a skoro všechno je v islandštině, přestože jsem si jasně navolila jako jazyk en, takže jsem z toho akorát tak zmatená. :-)
Na fotce je moje zasněžená rukavice.
Tak. Tohle bude takové malé zamyšlení - hned, jak jsme o tom mluvili ve škole, jsem na to téma chtěla něco napsat. A ne do deníku. Co je to žebříček hodnot, to asi všichni víte. Probírali jsme v OV charakter, osobnost, asertivitu, komunikaci a takové ty věci, až jsme se dopracovali k tomuhle. Caddy si to jistě pamatuje. :-) Ihned nám byla přidělena učebnice a v ní cvičení se seznamem asi deseti věcí, které jsme měli seřadit od toho, co považujeme za nejdůležitější až po to, co je v našich očích zbytečné. A bylo to pěkně divné. Nemám tohle ráda. Jsem schopná rozdělit ty věci do dvou skupin - důležité, méně důležité. Ale říct, co je na třetím a co na sedmém místě...? To ale není to nehorší. V učebnicích i školách totiž chybí víra. A pak je to celé nepravdivé. Je to, jako byste chtěli namalovat obraz, ale byli slepí. Můžete držet štětec, můžete dělat tahy, ale nikdy se vám nepodaří zachytit obličej, květinu tak, jako se zrakem. Budete jen zmateně tápat.
A pak naše učitelka řekla něco, co mě doopravdy zarazilo. "Každému je přece jasné, že to nejdůležitější je zdraví." Na prvním místě. Nejdůležitější. Samozřejmě, dar zdraví není nepodstatný, ale stavět jej nad lásku? (Boha teď záměrně nezmiňuji; beru to jejím pohledem) K čemu vám bude zdraví, když budete žít ve lži, ve špíně, mezi lidmi, kterým nedůvěřujete a oni nedůvěřují vám...? Raději bych ležela v nemoci a s radostí držela za ruku přítele, s vědomím, že jsem milovaná, s nadějí. Co byste si vybrali vy?
Na závěr jedna veselá písnička od švédské zpěvačky Ingrid Michaelson :-)

Zimní dny

15. prosince 2010 v 15:43 | Clarett |  Já Clarett
(c) Clarett prosinec 2010
Sněží. Pořád. Všude. A já si nemůžu stěžovat. Vlastně si nepamatuji, že by kdy sněžilo nepřetržitě takovou dobu. Rejoice! :-)
Když teď přemýšlím, co napsat - je toho tolik! A začnu dneškem. Pamatujete si ještě, jak jsem psala olympiádu z češtiny? Tak si představte, že v únoru jedu na okresní kolo! :-) Na jednu stranu se hrozně těším, ale když jsem se dívala na různé ukázky z kol téhle úrovně... je to hrozně těžký. :-D Jedna věc je totiž psát, psát příběh, gramaticky i mluvnicky správně, ale další věc, umět to zdůvodnit, vysvětlit... znáte to. Abych to shrnula, mám radost, protože jedu s Letty. :)
Minulou sobotu jsem šla, představte si, pro stromek. S tátou. V nedaleké hájence, v nedaleké vesničce, která leží doslova uprostřed lesů, totiž od 8. prosince prodávají nejpěknější jedličky a smrčky, co jsem kdy viděla. A tak jsem se s tatínkem sebrala, dojeli jsme na kraj lesa (ono, to bychom museli jít pěšky po silnici), tam jsme nechali auto a vyrazili.
Strašně foukalo. Tak, že padaly větve, takže v listnatých hájích nebylo zrovna bezpečno. Všechno bylo pod sněhem, tiché a studené, bílá cesta nám křupala pod nohama. Tentokrát jsme ty tři kilometry absolvovali po lesní cestě, a ne přímo, jako minule - hlavně z toho důvodu, že brodit se závějemi po kolena, není moc příjemné a se stromkem na zádech už vůbec ne. :-) I tak se ale šlo pomalu. Než jsme vyšplhali na nejvyšší kopec, uběhlo asi 40 minut, a pak nás čekala ještě cesta zpátky. Blížili jsme se úseku, z něhož je nádherný výhled do údolí, protože tam je les částečně vykácený, když jsem si mezi nízkými smrčky asi 10 metrů před sebou všimla nějakého pohybu. Mihly se tamtudy čtyři hnědé nohy a za chvilku před nás přiklusal divočák. Vážně. Vysoký asi metr. Zastavil se, my taky. Couvla jsem ke stromu, kam mě táta poslal, prase na nás upřeně zíralo. Po pár vteřinách to ale vzdalo, otočilo se a důstojným tempem odkráčelo zase zpátky. :) Až když jsme zase vykročili, uvědomila jsem si, jak se mi klepou kolena. :-D
U hájenky jsme pak vybrali nádhernou, třímetrovou jedli, pěkně souměrnou. Špičku samozřejmě doma uřízneme; tohle by se nám do bytu nevešlo, ale když se tam pak dá hvězda, vůbec to není poznat. :-)  A paní, co tam prodávala, pěkně zírala, když jsme jí oznámili, že "teda půjdeme zase zpátky". Nějaká rodina, která si tu taky vybírala stromek, nám dokonce starostlivě nabídla, že by nám tu jedličku nechala ve vesnici na půli cesty, ale tomu jsme se jenom srdečně zasmáli. :-) To by totiž nebyla žádná legrace, jít tu cestu s prázdnou.
A tak jsme se sebrali, táta popadli strom a vydali se zpátky. Tentokrát to šlo nesmírně rychle. Do kopce, z kopce, do kopce, z kopce. A byli jsme zase u auta. :) Divočáci se nám vyhnuli, a vítr málem ustal, takže žádné komplikace nenastaly.  Na Crocks of memory dám fotky - co nejdříve!
Ještě ten den jsme vyjeli na Harryho Pottera 7. Bylo to fajn. Vlastně hodně dobré, ale myslím, že jsem si to nějak nedovedla tolik užít. Pořád jsem měla pocit, že už to vidím podruhé. O spoustě míst/scén jsem měla představu téměř totožnou s konečným ztvárněním, a to se pak není skoro čemu divit. :-D Ale ráda bych to viděla znovu. I když... musím uznat, že víc se těším na Letopisy Narnie. U traileru mě mrazilo, strašně se těším na Aslana, Lucinku, Eustáce a vůbec všechny. Ach ach. Plavba Jitřního poutníka je navíc můj nejoblíbenější díl, tudíž mám hned o důvod víc, být natěšená. :)
Dneska jedu na koncert, kde náš soubor hraje, tak nám držte palce. Já sama jsem zvědavá, jak to dopadne. :-)
Tak se tu mějte všichni krásně a užívejte si předvánoční atmosféry!
Clarett

Sting - If On A Winter Night

10. prosince 2010 v 18:55 | Clarett |  Oblíbená hudba
Minulý rok o Štědrém dni dávali v televizi záznam z koncertu v Durhamské katedrále, kde hrál zpěvák Sting. Do té doby jsem o něm ani neslyšela, ale hudba to byla opravdu nádherná. Přesto mám pocit, že ji doceňuji až teď - na YouTube jsem našla pár videí a ty nejkrásnější písničky vám teď chci představit. :) Je to velmi milý koncert - schválně se podívejte, jak se všichni hudebníci usmívají, zvlášť při některých písních.


Loreena McKennitt - Midwinter Night's Dream

6. prosince 2010 v 15:37 | Clarett |  Oblíbená hudba
Určitě vás nepřekvapí, když zopakuji, jak moc mám ráda anglické koledy a vánoční písně. Našla jsem překrásné zpracování těchto písní Loreenou McKennitt (CD Midwinter Night's Dream) a doufám, že se vám bude líbit! :)
Z DA

5.12.2010

5. prosince 2010 v 19:57 | Clarett |  Já Clarett
Z DA
Jak já se na tenhle den vždycky těším! :) Ani letos nezklamal. Před chvílí jsme se s Nazgúlem dodívaly na Polární expres, což je každoroční tradice, a nikdy jindy se na tenhle film nedíváme. Je to tak nádherné, vánoční, radostné, útulné. Na Vánoce se hned těším jednou tolik. :-) Vedle mě leží talíř plný buráků a mandarinek, miska s bonbony a čokoládou. Je toho tolik! Nejsem zvyklá si kupovat pytlíky sladkostí a kdoví čeho ještě každý týden, natož každý den a buráky - víte, ty nesolené, co musíte oloupat - ty nevidím celý rok! :) Tím větší radost to udělá, a jak to tu nádherně voní...!
Odpoledne jsme v kostele s Caddy a pár dalšími hráli divadlo pro děti, kterým pak Mikuláš rozdal dárky. Bylo to skvělé a nikdy jsme ještě nic podobného nezažily. První rok teď máme nového kněze, který je pořád hrozně nadšený a strašně rád zpívá. Někdy je to docela legrace, třeba na generálce přezpíval písniček (a úplně sám a jen tak), že být na jeho místě, už nemluvím. :)
Mikulášská scénka se povedla, jen jsem jednu větu... no, trochu předělala - ach, ta paměť! :-D Přišla spousta lidí a všichni vypadali moc spokojeně.
Doma jsme si pak zapálili svíčky na adventním věnci a při Vraždách v Midsomeru se pustili do vanilkových rohlíčků. Máme čtyři plechy. Ale je to opravdu vděčné cukroví, my je děláme malé a na jazyku se doslova rozplývají.
A když pak přišel Mikuláš - na balkoně se rozsvítí svíčka a v přichystaném košíku se zázračně octne nadílka :) - to bylo teprv radosti! Páni, mám dobrou náladu. Teď si běžím přečíst kousek Laisiiny adventní pohádky a kousek Dítěte lesa, kousek Tuláka Rovera, kterého jsem včera opět s nadšením rozečetla, napíšu si něco pěkného do deníku a zahrabu se do peřin. :)
Taky jsem dneska poctivě psala (sice trošku, ale poctivě) a Clarettiny podzimní příběhy brzy přivítají novou kapitolu Dechu; kdo má chuť a čas a nečetl první část, je vřele vítán. :-)
A ještě jedna nádherná píseň "Sussex Carol" nazpívaná King's College Cambridge

Agatha Christie - Vlak z Paddingtonu

4. prosince 2010 v 16:49 | Clarett |  Knihy
Už dlouho jsem nepřidala žádnou knižní recenzi, přestože přečtené svazky jenom přibývají. :) Aby to tu nebyla jen samá fantasy, povyprávím vám o téhle skvělé detektivce.

Vlak z Paddingtonu
Vystupuje tu slečna Marplová. Poirotovi se sice nevyrovná, ale stěžovat si rozhodně nemohu. Příběh začíná jednoho večera, kdy Elspeth McGillicuddyová cestuje vlakem za svou přítelkyní Jane Marplovou. Ve svém kupé, kde je sama, na okamžik usne, a když se probere, vlak právě brzdí, aby projel nebezpečnou zatáčku. V tom samém úseku jej však v protisměru míjí další vlak, a tak si Elspeth prohlíží postavy v protějších vagónech. V jednom z nich náhle spatří muže stojícího zády k oknu, který škrtí jakousi mladou dívku. Elspeth okamžitě zavolá pomoc a nahlásí policii vraždu. Vzhledem k tomu, že jí však nikdo nebere příliš vážně a ve vlaku se žádné tělo nenašlo, požádá Elspeth o pomoc slečnu Marplovou. Ta se případu okamžitě ujme a začne pátrat po mrtvole. Zjistí, že jediná možnost, jak vysvětlit, že se dívka nenašla je, že ji vrah vyhodil z vlaku. Jane zjistí, že se tak mohlo stát pouze v té zatáčce, kde vlaky zpomalily, ale vypadalo by podezřele, kdyby šla pátrat po mrtvole k náspu, a tak si "najme" mladou slečnu Lucy Eyelesbarrowovou, která je vyhlášená pomocnice v domácnosti a chválí ji celá Anglie. Lucy má přijmout místo v sídle rodiny Crackenthorpových, která žije nedaleko železnice, a po mrtvole se poohlédnout. Všechno vyjde a Lucy zanedlouho tělo opravdu najde ve stodole patřící oné rodině. Problém však nastává ve chvíli, kdy nikdo neví, kdo byla tato žena zač a záhy zemře jeden z členů rodiny. Lucy společně se slečnou Marplovou rozplétají záhady a tajemství rodiny a závěr je doopravdy nečekaný.

Tahle kniha má takovou stísněnou atmosféru starého anglického rodu, ale určitě doporučuji její přečtení. Ovšem, řekla bych, že nejlepší případ slečny Marplové je popsán v knize "Není kouře bez ohýnku", který byl skvěle natočen. (je to pěkně strašidelné :))

První sníh

1. prosince 2010 v 20:01 | Clarett |  Já Clarett
Z DeviantArt-u
Tak se zase ozývám. Je prvního prosince, všude kolem bílo, závěje, a vzduchem poletují vločky. :) Je to příjemné, dívat se, jak se sníh třpytí ve slunci nebo splývá s šedou oblohou. Večer si pokaždé zapálím svíčku v lucerničce na okně a uvařím si trochu čaje, nebo prostě jen tak sedím, píšu nebo si čtu.

Život ve škole mi připadá trochu ospalý a nikdo se ze sněhu neraduje, nikdo se netěší na Vánoce. Tedy, pár výjimek samozřejmě je, ale ty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Člověk pořád slyší samé "Nemám peníze na dárky", "Co mám dát mámě k Vánocům?", "Vůbec nic nestíhám" a zděšené výkřiky "To už je prosinec?!" Nepřipadá vám to trochu smutné? Přitom se stačí jenom na chvilku zastavit. :)

Zítra ve škole píšu olympiádu z češtiny, tak jsem docela zvědavá, jak to dopadne. Minulý rok jsem nepostoupila, ale letos jsem si stáhla nějaká zadání a řešila si to doma, takže přibližně vím, co mě čeká. Ale stejně se (paradoxně) nejvíc bojím slohu. Když dostanete nějaké hloupé zadání a máte ani ne 45 minut na jeho zpracování, od něhož se očekává určitá úroveň... Ach, ach.

Začala jsem teď psát - přepisovat povídku a doufám, že první kapitolu zveřejním zítra nebo pozítří na druhém blogu. Popravdě jsem docela zvědavá, co na to řeknete - zvlášť v porovnání s původní verzí (Stín minulosti). :) Nelze ale říct, že psaní jde nějak výborně. Snažím se, ale většinou to dopadne tak, že střídavě zírám na obrazovku a klávesnici, a pak to celé zase zavřu. Ale popravdě řečeno mi to zas tolik nevadí - jen bych ráda dospěla aspoň do poloviny Tmy nebo dokončila Cestu.
Kromě toho jsem zjistila, že naprosto nezvládám psaní poezie. Je to příšerné! Napsat jeden odstavec tak, aby se to rýmovalo ve stylu AABB je pro mě nadlidský úkol. :-D Jak to jenom Tolkien dělal?! :)