Únor 2011

Přemýšlení

27. února 2011 v 21:35 | Clarett |  Já Clarett
Trochu se stydím, že blog zeje prázdnotou či ne příliš duchaplnými články (otázkou je, jaké články vlastně za duchaplné považuji.), ale tak nějak mám chuť trochu vám povyprávět, co se u mě v posledních dnech dělo či díti bude.
Nijak zvlášť necítím potřebu vykecávat se na blogu, tím méně někde na facebooku, a vykecávám se už jenom v mailech, dopisech a nevirtuálně, ale doufám, že vám tenhle článek třeba přinese něco dobrého. :-) Pokud toho moje myšlenkové pochody jsou schopné... :-)

Začnu asi tím, že mám radost. Mám radost, protože nejsem nemocná, protože jsem se hezky vyspala, protože píšu a hlavně proto, že na mě každý den čeká nové překvapení. No vážně. Nepřeháním! :-) Včera jsem byla s rodinou v Praze na výstavě a v kině (Na vlásku), ale nejlepším bodem programu byla návštěva knihkupectví Paulínky. Mají tam tak krásné věci! Bylo mi dovoleno koupit si výbornou příručku "Světlem pro mé nohy je tvé slovo" a dokonce jsem dostala Bibli na cesty. Ne tu nepromokavou, kde je jenom Nový zákon (protože bez žalmů ani ránu! :-D), ale celou, krásnou, voňavou, na zip. Mám z ní radost. Dlouho jsem se z knihy tolik neradovala a s onou šikovnou příručkou ji plánuji přečíst během roku. Už jsem začala. Nu, možná vám připadá trochu podivné, proč si ke knize kupuju návod k jejímu přečtení, ale Bible se nemá - a řekla bych, že ani nedá - číst jako obyčejná kniha. Od začátku až do konce. Rozhodně já bych to nevydržela. A v této broužurce je rozpis všech dní v roce a ke každému dva odkazy na určitou část v Bibli, takže se vám nestane, že se zamotáte do historie někde ve Starém zákoně => přestane vás to těšit a bavit => radši toho necháte. Já bych s tímhle měla problém. Takže vřele doporučuji, chcete-li si Bibli přečíst opravdu celou. A nebojte se, každý týden, mám pocit, je den na tzv reflexi a na konci měsíce dny tři nebo čtyři na odpočinek/dohnání skluzu. :-)Ještě v jednom pro mě měla návštěva u Paulínek velký význam - asi před týdnem jsem se seznámila (na signalech - signaly.cz) se sestrou Andreou a na její přání jsem jí psala něco o sobě a ona mě pozvala k nim do nakladatelství, abych si ho prohlédla. Není to úžasné! I z toho mám ohromnou radost a během března tam plánuji výlet. :-)

Ještě k tomu, co jsem psala na začátku - že každý den jsem něčím překvapena - zrovna dneska mi volala maminka mé kamarádky a poprosila mě, jestli bych nepřipravila program pro děti (hry a tak) na pátek, kdy je u nás na faře takové posezení. Nadšeně jsem se toho ujala a strávila příjemnou část odpoledne hledáním, upravováním a sepisováním her. Zítra mě ještě čeká tisknutí materiálů a takových těch věcí, které jsou potřeba... asi to nezní nijak zvláštně, ale osobně se na to moc těším.

Pamatujete, jak jsem psala, že jsme se včera stavovali v kině na Na vlásku? Ráda bych tomu věnovala chvíli úvah, které u mě ten film vyvolal. Tak zaprvé - pro poměrně náročného diváka, jako jsem já, to bylo utrpení. Jsem zhýčkaná Shyamalanem, Pánem prstenů a úžasnými kousky jako je třeba The Mission, Forest Gump... pokud bych měla vybrat animovaný film, který se mi líbil, je to Kung-fu Panda, ale řekla bych že ta hlavně z důvodů atmosféry, technického provedení, hudby a fakt dobrých hlášek. :-) A příběh je taky jeden z těch, co mají hlavu a patu a nenudí. Co se týče myšlenek, připadá mi, že moderní disneyovky jsou na tom asi takhle: nejdůležitější v životě je jít za svým snem a vzdát se kvůli tomu (skoro - někdy i úplně) všeho - a ejhle, ono to vždycky vyjde a budeš žít šťastně až do smrti. To je v těchle pohádkách vždycky. A je tam taky spousta jiných věcí. Podívejte se třeba na hlavní hrdiny. Ze začátku - plaší, nevýrazní, všichni jim ubližují, nikdo je nemá rád. Většinou. Na konci jejich charakterového vývoje jsou krásní, ambiciózní, sebevědomí, sobečtí, úspěšní a slavní troubové, které miluje úplně každý, užívají si života a flákají se, jak jen to jde. Dobrý konec. A tohle nám vtloukají do hlavy. Věř sám sobě nebo lépe "Věř sám v sebe". Tím by se to celé dalo shrnout. A není to pouze problémem animáků, ovšem problémem velké většiny filmů, a to hlavně pro mládež. Ale... napadlo vás někdy, jak by asi skončila taková Locika (teď použiji příkladu Na vlásku - děj si kdyžtak přečtěte na čsdf), kdyby nikdy lampióny neuviděla? Kdyby si nesplnila svůj sen? Lampióny jsou zrovna dost dětinský příklad, ale když to přenesete na vážnější věci a opravdové lidi...? Duševně slabší člověk skončí minimálně na psychologii, může to končit až sebevraždou. A tohle nám vtloukají do hlavy. Všechno jde, když se chce. Máš svůj sen? No výborně! To je to nejdůležitější, co potřebuješ! Teď běž a udělej všechno proto, aby se ti splnil! A když se to nepovede? Tak to jsi někde udělal chybu a celé sis to pokazil/popř někdo ti to zkazil => deprese, nenávist, vztek...

Tady vidíte, že touha po majetku a pozemských věcech nevede ani k radosti, ani k lásce, a to v obou případech - i když se vám vyplní, i když ne.
Náš největší a stálý sen, za kterým půjdeme, by mělo být Boží království, ale cesta k němu není sobecká ani neshromažďuje milióny, dovolené u moře, nevšední zážitky (teď mám na mysli šílené adrenalinové sporty apod). Naopak. Ale nejsem žádný filosof a ani nedovedu moc dobře zapisovat myšlenky, tak připomínky, prosím, směřujte do komentářů. :-) Na druhou stranu ale nechci říci, že mít nějaké přání je špatné! Špatné je, pokud ho považujete za smysl života a podle toho se chováte. Já si přeju spoustu věcí. :-) Setkat se osobně s některými lidmi, zažít výpravu do hor a vidět na vlastní oči svítání z jejich hřebenů, psát z radosti a k radosti druhých, naučit se quenijsky a islandskou výslovnost :-)... přála bych si najít poslání, ke kterému jsem byla povolána, ale být vždycky vděčná za to, co mám právě teď.

Nu, takže tak. Tohle téma by vydalo na knihu, ale zdaleka si nepřipadám oprávněná někoho poučovat a vůbec o to tu zveřejňovat. Na to toho vím moc málo a chápu toho ještě méně. Přesto s tématem "Mého snu" mám jisté zkušenosti, z dob nedávných (ještě před rokem třeba), kdy jsem opravdu věřila, že záleží jen na mě, jakou budu mít budoucnost... a že to nebyly zrovna šťastné časy. Spíš hodně nesmyslné dřiny pro nic.

Ve filmu byla vyjádřena taky další myšlenka, která mě namíchla ještě o dost víc, než ta předhchozí. A to hlavně svou zřetelností. Locika žila celých osmnáct let zavřená ve věži. V úvodní písni popisovala svůj den, co přesně dělá, jak maluje, vaří, češe si své deset metrů dlouhé vlasy... a v refrénu se zpívalo něco ve smyslu "chci konečně začít žít". Tuto myšlenku jí nikdo za celou dobu filmu nevyvrátil. Locika totiž "žila" pouze když se bavila a byla spokojená. A co je podle nás vlastně "život"? Nebo jak si představují lidé pravý smysl slova "žít"? Znamená to nezávazně se bavit, bez starostí? Užívat si? Toho není možno dosáhnout - úplné "bezstarostnosti", není-li v životě onoho člověk Ježíš (a není-li ten člověk blázen). Kdy nemá člověk žádné starosti? Když je všechno perfektně zabezpečené, pojištěné a teoreticky by mohl mít pocit, že se nic nemůže stát. Ale nemyslím si, že člověk, který má obrovskou vilu za milióny a odjede na dovolenou přes půlku světa, je úplně v klidu, přestože za další ohromné peníze nakoupil alarmy a kdovíco ještě. A je šťastný? Není. Ale když připustíme, že tedy opravdu důvěřuje - aspoň trochu - technice a přesto mu někdo nějakým způsobem dům vykrade - selhaly přístroje, peníze - čemu má tedy věřit? Sám sobě? Ani to se neosvědčilo. Deprese. Takže se vlastně jako způsob života neosvědčila ani bezstarostnost a užívání si."Nespoléhej na svůj majetek." Sir 5,1
Protože člověk to sám nezvládne. Bez Boha to nejde. Jak jsem se sama přesvědčila, svět nám nemůže poskytnout ani opravdovou radost, ani pokoj a takovou svobodu a život v lásce, jako život s Ním a pro Něj.

Radši skončím.:-) Jen chci říci, že Na vlásku se mi jako film velmi nelíbil a je to příšerná romantika a kýč a jediné, co se mi na tom líbilo, byly ty vlasy (aby taky ne, jako dlouhovlásce... :-)). Ale většina lidí na to má opačný názor, takže to klidně zkuste a třeba budete mile překvapeni. Já třeba patřím mezi tu menšinu, které se nelíbil zfilmovaná Plavba Jitřního poutníka, takže... :-)
Nu, mějte se krásně a příjemný večer přeji!

Falešné společenstvo

23. února 2011 v 15:58 | Clarett |  Oblíbená hudba
Pomalu se rozkoukávám v nové administraci blogu a představuji vám jednu z mých oblíbených skupin, hrdě nesoucí název Falešné společenstvo. :-) Objevila jsem je asi před měsícem, kdy jsem si stáhla pásmo Fëanor a jeho synové a od té doby na ně nedám dopustit a tiše doufám, že se mi jednou podaří poslechnout si je naživo. :-) Konečně skupina s tolkienovskými - českými - texty, které si tudíž mohu zpívat! :-)
Krátké představení, které jsem převzala z jejich stránky: Falešné společenstvo je volné sdružení lidí, kteří skládají a zpívají písničky inspirované tvorbou J.R.R. Tolkiena. Vzniklo z touhy několika lidí pokračovat v odkazu již zaniklého Poetického společenstva a uchovat jeho písničky. Časem jsme, samozřejmě, začali skládat i vlastní písně.
Jak jsme již naznačili, nejsme žádná hudební skupina. I když vystupujeme, převážně na Tolkienistických setkáních, nemáme žádné pravidelné zkoušky. Naše produkce tak nedosahuje vysokých uměleckých kvalit, ale věříme, že technické nedostatky je možno dohnat nadšením :-)
Stejně tak není jisté, kolik máme vlastně členů. Existují samozřejmě pevní členové, kteří se zúčastňují vystoupení i jiných akcí, které (pro sebe) pořádáme. Ale jsou i lidé, kteří se s námi ukázali jen párkrát. Přesto jsme se pokusili sestavit přibližný seznam členů a příznivců FS.
Na CD, které vydali, se můžete podívat zde: http://fs.ulmus.cz/cd/. Jsou tam samé překrásné písničky a mezi mé oblíbené patří například Konfrontace, Mandosova sudba, Bílé lodě, Bitva pod hvězdami, Víno a slzy... zapomenout nemůžu ani na Chůvičky a slavného (mezi mnou a Nazgúl :-D) Maglora.Ukázky z tvorby najdete přímo na jejich stránkách, či youtube:

Born of Hope (Zrození naděje)

15. února 2011 v 19:00 | Clarett |  Já Clarett
Kdo z vás trochu zevrubněji (a déle) sleduje novinky okolo Pána prstenů a vůbec Středozemě, určitě mu neušlo, že se asi před rokem (rokem a půl) na internetu objevily dva přibližně hodinové fanouškovské filmy. Jedním z nich je Hunt for Gollum (Hon na Gluma), druhým pak ten, jemuž je věnován tento článek. Z Honu na Gluma jsem zatím viděla jen malý kousek ze začátku, ale plánuji, že se k tomu brzy vrátím. (Když ono to bylo jen s anglickými titulky a já jsem líná :-D)

Předevčírem jsem se ale nějak dostala na oficiální stránky Zrození naděje a zkrátka neodolala a film si pustila. Třikrát sláva, titulky byly české. :-) Nu, na to, že je to film fanouškovský, je to úžasné. Samozřejmě, občas ta kamera maličko pokulhávala a v pár scénách se herci nechovali zas tak úplně uvěřitelně, ale jinak si to dovoluji hodnotit velmi kladně. Kostýmy, účinkující, hudba (!!!), kamera, exteriéry a musím říct, že jeskynní obr někde v poslední třetině filmu mi vyrazil dech. Troufám si tvrdit, že tihle lidé to mohou dotáhnout daleko...

Však se podívejte sami; vřele doporučuji.

A o čem že je příběh? Je to vlastně docela prosté. Celý film vypráví o životě Gilraen a Arathorna, o tom, jak se setkali, když rod Dúnadanů upadal a dali život Aragornovi. Takhle to zní poměrně nezáživně, ale uvidíte, že tomu zdaleka tak není. :-)

Neodpustím si ještě takovou deníkovou vsuvku; dneska jsem byla - zcela neočekávaně a nečekaně - na olympiádě z angličtiny, kterou jsem si docela pěkně užila a nakonec obsadila páté místo. :-D Mám radost, že nikam nepostupuji a ještě je ten výsledek tak dobrý - nu, nejsem poslední :-)...

Odběr novinek z aldea.wz.cz

11. února 2011 v 16:43 | Clarett |  Já Clarett
Konečně se dostávám k tomu nabídnout návštěvníkům a čtenářům mého webu možnost, jak sledovat, co je na Aldee nového. Pokud máte zájem, můžete si do oblíbených stránek přidat tento odkaz:
www.aldeawzcz.blog.cz (já vím, ta adresa je dost kostrbatá, ale původní název je zabraný), kde se koneckonců dozvíte více. Na hlavní stránce blog.cz se vám pak budou novinky zobrazovat. Už teď je tam nová fotogalerie a první tři písničky z mé dílny. :-)

Únorové novinky

6. února 2011 v 10:54 | Clarett |  Já Clarett
Roztál sníh. Je to vlastně příjemné; mám ráda tuhle šedavou, blátivou jarní přírodu, větrné počasí a teplý vzduch. Užívám si posledního dne prodlouženého víkendu, háčkuju, poslouchám Asonance a čtu. Rovnou předejdu vašim otázkám ohledně vysvědčení :-) - bylo mi dopřáno doslova výborného vysvědčení, čímž mám všechny ty důležité známky za sebou a vlastně bych se nemusela o přijetí na školu zase tolik strachovat. Je to příjemný pocit. :-) Od rodičů jsem ještě ke všemu dostala překrásný hrnek - docela velký - s malovanými obrázky lučních kvítků, břečťanu a konvalinek (není tedy dne, kdy bych si na tebe, Lily, nevzpomněla :-).

V příštích dnech se můžete těšit na článek o Falešném společenstvu, možná recenzi na Eragona, možná něco o Allanu Lee... uvidím, jestli mě do té doby nenapadne něco lepšího. :-) Nedávno jsem znovu viděla krásný film Bratr Slunce, sestra Luna, který mimo jiné doprovází skvělá hudba; i na něco o něm se můžete těšit.

Určitě jste si také všimli nového zeleného vzhledu, se kterým jsem opravdu spokojená. Za fotografie teď pro změnu vděčím tátovi. :-)

Mějte se pěkně!
"Jestli si myslíš, že Mona Lisa je úchvatná, měl by ses podívat na mé mistrovské dílo. Do zrcadla." Bůh
(pro překlad podržte na obrázku kurzor :-))