Duben 2011

Až někdy budeš mít pocit, že s tebou Bůh nic nesvede, vzpomeň si že...

27. dubna 2011 v 14:22 | Clarett |  Já Clarett
Bez dovolení zkopírováno ze signálů - ovšem s odkazem (ODTUD)! Vždycky si něco takového ráda přečtu a na sigálech má naštěstí plno lidí skvělý smysl pro humor. :-) Snad to potěší/rozesměje (nejlépe obojí) i vás.

Kronika rodu Spiderwicků

26. dubna 2011 v 20:57 | Clarett |  Filmy
Když se chci poslední dobou podívat na film, který ještě neznám, 80% mě zklame. Netuším, jak je to možné, ale je to tak. V kině jsem byla naposled na Tangled, a to byl děs a hrůza, Plavba Jitřního poutníka mě taky moc nenadchla, včera jsem poprvé viděla Gladiátora a čekala jsem víc, první část sedmičky Harryho Pottera mi taky úplně nesedla. Ale nedávno jsem si vzpomněla, že jsem kdysi viděla zhruba tři minuty z úplného závěru jednoho filmu... nu, Kroniky rodu Spiderwicků. Je to fantasy, je to dobrodružné, herci jsou mi sympatičtí a asi před pěti lety jsem četla knížky. Tak jsem si to stáhla a hned na začátek musím napsat, že to byla velmi dobrá podívaná. :-)

Citáty

25. dubna 2011 v 13:42 | Clarett |  Knihy
Nejsem si jistá, kam tenhle článek zařadit; zatím ale zůstane v "Knihách". Za poslední dobu se mi nashromáždilo pár citátů, které by se mohly hodit (nebo líbit :-) i vám. Pokud máte v zásobě další citáty, které vás oslovily, podělte se o ně do komentářů. Mohla by tu vzniknout hezká sbírka. :-)


Velikonoce

23. dubna 2011 v 15:31 | Clarett |  Já Clarett
Nu, letošní Velikonoce jsou krásné. Opravdu krásné. Jsem zdravá, rozhodně do té míry, že chodím do kostela a snažím se naplno vnímat a především uvědomovat si. Celá se třesu na zítřek... na slávu vzkříšení. Zrovna jsem dopekla čokoládové sušenky a jsem z toho celá spokojená. :-) Zároveň si uvědomuju, jak se mi zprotivila většina z těch tradic, které velikonoce provázejí. Dobře, mám ráda barvení vajíček, protože mě to prostě baví, ale bez toho ostatního bych se s radostí obešla. Vnímáte taky, jak jsou velikonce tajemné? Je to fakt hluboké. Fakt krásné.

Včera byla v sousední vesnici křížová cesta pro celou farnost, což je vždycky skvělý zážitek. Sejdou se tam všechny rodiny z okolí, a ty mají minimálně dvě děti, vidím se s Caddy a jejími sourozenci... vedle vážnosti celé cesty je to radostný zážitek. Cesta je opravdu cestou v pravém slova smyslu - chodí se přes louku a přes les do další vesnice a z ní zas nazpět. Zpíváme, jedno z dětí nese dřevěný kříž s trnovou korunou a na určených místech se zastavuje, někdo z nás starších čte zastavení a zamyšlení k němu.

Tak vám přeju požehnané svátky!! :-)

C.S. Lewis

21. dubna 2011 v 17:34 | Clarett

Obliba tohoto autora u mě poslední dobou roste čím dál víc. Můj názor na jeho knihy pravděpodobně znáte. Ne-li, nahlédněte do Knihovničky a podobných přihrádek, popřípadě se ptejte mě samotné. Každopádně, řekla bych, že jeho život byl rozhodně pozoruhodný, a tak přikládám výborné shrnutí jeho životopisu. Zdroj: http://cslewis.signaly.cz/

1898 - Clive Staples Lewis se 29. listopadu narodil v Belfastu v Severním Irsku právníku Albertu Jamesi Lewisovi (1863-1929) a matematičce Floře Augustě Hamilton Lewisové (1862-1908). Jeho starší bratr Warren přišel na svět 16. června roku 1895.
1899 - C. S. Lewis je v únoru pokřtěn.
1895 - Lewisovi se stěhují do rodinné vily v Little Lea na předměstí Belfastu.
1908 - V únoru umírá matka na rakovinu. V září jsou oba chlapci posláni na soukromou školu Wynyard School v anglickém Watfordu.
1910 - Po kolapsu skomírající Wynyard School studuje Lewis od září do prosince na Campbell College v Belfastu.
1911 - Odjíždí studovat do Malvern v Anglii. Zapisuje se na přípravnou školu Cherbourg House. Přestává věřit v Boha.

Pár hudebních tipů

20. dubna 2011 v 13:34 | Clarett |  Oblíbená hudba
Od pátku ležím doma s virózou, což vítám jako příjemnou změnu, nebudu-li nemocná na velikonoční obřady. Není mi tak zle, abych nemohla číst/psát, ale na druhou stranu ani tak dobře, abych si troufla na těžší práci doma. Stačilo mi, když jsem si včera vařila a pak prospala půl odpoledne. :-) Mimochodem, můj styl vaření (pro sebe) je docela zajímavý. Vždycky začnu tím, že si osmažím cibulku na másle a pak do toho hodím doslova, co mě napadne. Oblíbená zelenina, koření, které mi voní, kečup, sojovou omáčku, přidala jsem si tam včera tři lžíce bílého jogurtu, co jsem zrovna svačila a přemýšlela jsem i o zpracování jablek, ale to jsem nakonec nestihla. Jestli naštěstí nebo bohužel, to vám nepovím. :-) Výsledek byl rozhodně chutný, ale recept bych už těžko dala dohromady.

Dlouho tu ale nepřibyl žádný (obsáhlejší) tip na hudbu, která se mi zrovna líbí, což tímto rychle napravuji. Budu ráda, když se v komentářích podělíte o vlastní doporučení. :-)

C.S. Lewis - Návštěvníci z Mlčící planety

19. dubna 2011 v 17:14 | Clarett |  Knihy

Je načase rozšířit tuhle rubriku o nový titul. Přiznám se, že recenze na knihy píšu nerada, ale tahle stojí za to.Tak tedy...
Autor: C.S. Lewis (Letopisy Narnie, Rady zkušeného ďábla, Problém bolesti...)
Nakladatelství: Návrat domů, Portál (1995) a abyste měli představu o stáří knihy, poprvé vyšla roku 1938.
Žánr: sci-fi ačkoli se to z mého pohledu sci-fi podobá jen velmi málo. Stejně tak dobře bych o tom mohla říci, že je to fantasy.
Lewisovým životopisem vás zatěžovat nebudu - aspoň ne teď - přejdu rovnou k ději. "Návštěvníci z Mlčící planety" je první díl z Kosmické trilogie, která obsahuje ještě tituly "Perelandra" a "Ta obludná síla". Jak sám název napovídá, jedná se sci-fi, či fantasy literaturu, ovšem sám obsah je mnohonásobně hlubší, než co se pod těmito pojmy skrývá. Doopravdy Lewis nějaké technice a funkci např. vesmírné lodi a cestování vesmírem vůbec nevěnoval pozornost, což mu mnozí zanícení kritici nemohou odpustit. Jsem si jistá, že asi nebude těžké najít tam hromadu nelogičností a vznést další hromadu argumentů, proč není možné aby to nebo ono fungovalo podle autorova popisu. Nejlepší ale je, že o to v příběhu vůbec nejde. Naopak, jsou nám odkrývány krásné myšlenky o životě, pravdě, dobru a zlu a konečně o člověku samém.

Nebojte se!

19. dubna 2011 v 11:28 | Clarett |  Já Clarett
Blíží se Velikonoční svátky, a tak když jsem včera na stránkách vira.cz narazila na tenhle článek, řekla bych, že by mohl povzbudit i vás. :-) Téma je totiž opravdu aktuální. A dá se převést na všechny možné druhy strachu, který dnes náš svět postihují - války, přírodní katastrofy, zvrácené státní ideologie, nemoce, rozpadlé rodiny a vůbec tlak společnosti... slova útěchy jsou potřebná. Zkuste si dnes najít chvilku a nechte k sobě tohle poselství promluvit...

První video z Hobita!!

14. dubna 2011 v 18:57 | Clarett |  Z natáčení
Nečekala jsem, že to bude tak rychlé, nečekaně rychlé a tak velkolepé. Popravdě řečeno, říkala jsem si, že se tu tak po dvou třech měsících objeví nekvalitní padesátivteřinové video, které natočil nějaký šťastný fanoušek. Když jsem dneska viděla na fb profilu Petera Jacksona TOHLE, desetiminutovou, nádhernou reportáž... normálně mě to dojalo. :-) Tak si to užijte! A shlédněte až do konce!! Jen ty kulisy - vidět Petera, jak stoupá po schodech v Roklince, jak stěhuje stoly v Dně Pytle, prochází Glumovou jeskyní...

Video není možno vložit, tak se, prosím, podívejte TADY.
A nejdou vkládat ani fotky, musím opět odkázat. :-)

Novinky na Aldee

8. dubna 2011 v 17:28 | Clarett |  Já Clarett
Zjistila jsem, že plno lidí úplně přehlédlo zprávu (dávno minulou), kde jsem upozorňovala na blogovou adresu, ze které můžete odebírat novinky na mé druhé stránce - Ve stínu stromů (k přečtení a prohlédnutí je tam má tvorba). Připomínám tedy, že pokud máte chuť, můžete si přidat mezi oblíbené stránky (na blogu) tuto adresu: aldeawzcz.blog.cz - na hlavní stránce blogu se vám pak budou zobrazovat tamější nové příspěvky.
Mezi těmi je nejnověji - akvarelový obrázek a ze psaní podobenství Zuzanka (kratší povídka). Čas od času přidám nějaké fotky - brzy to bude pravděpodobně výběr z jara 2011 (alespoň doteď, pokud se mi podaří nafotit něco z těchhle dní). Povídky Cesta i Lathwe pomaličku pokračují, ač to zatím nezveřejňuji, ale jejich dokončení plánuji. Momentálně se ale zabývám docela novým příběhem kratším než rozpracované povídky, ale určitě delším než Zuzanka - ale jsem zatím na úplném začátku promýšlení atmosféry, postav a děje samotného... Takže to chvíli potrvá. To jen, abyste věděli, že se zase tolik neflákám... :-))

Ozývám se

7. dubna 2011 v 21:26 | Clarett |  Já Clarett
...asi je načase, že? Abych se přiznala, nevím, co psát - většinu knih mám rozečtenou, a o těch, co jsem náhodou v poslední době dočetla, se referuje těžko. Alespoň mně ano. Jak napsat recenzi (přijatelně dlouhou) o Lidské komedii, Problému bolesti...? Teď čtu Lewisovy Návštěvníky z Mlčící planety - i to je výborné; čtivé, nenucené, něžné a nenápadně moudré. Pokud bych použila termín sci-fi (= žánr, do něhož to zajisté spadá), představili byste si (alespoň si to myslím o těch, co z vás znám) nějaké smyšlené vědecké projekty, složité přístroje a katastrofy - a od toho se to liší strašně moc. Prozradím, že je to příjemné čtení pro milovníky jazyků a filology vůbec. :-)

Nechci říct, že je všední běh věcí v poslední době jednotvárný (to je tím, že jsem zase jednou chvíli zdravá, takže zpestření školního roku v podobě týdnů doma s filmy a příběhy teď postrádám), ale začínají se mi plést dny dohromady. Tedy, krásná vzpruha - duchovní a vůbec náladová - se mi dostala minulý víkend, kdy jsem navštívila Caddy, pustily jsme si Znamení, hrozně jsme se bály a pak si povídaly... nu, až do druhého dne. :-) Téma večera bylo "smrt", "život s Ježíšem" a řešení závažné otázky "jít na farní večer s promítáním Umučení Krista, či ne". Tak to dopadá, když nechátě puberťačky chvíli osamotě. :-))

Další věc, která mi projasňuje poslední dny, je můj nový hudební objev; slovenská kapela Tretí deň, od které už jsem si postahovala všechno možné a tak nějak si zpívám celý den "Ľúbim Ťa, Ježiš môj, môj si Ty, Tvoja som"... Mimo jiné, přišli už jste na to, že soundtrack z Letopisů Narnie se snad nikdy neoposlouchá?
Pokouším se šít. A nemám šicí stroj, což je dost velká nevýhoda, takže to šiju v ruce - momentálně pracuju na entí košili (ušila jsem košili a našívám na ni látkové lístky). Jako košile to ještě moc nevypadá, neboť nemá rukávy - a bojím se, že to tak nebude vypadat ani s nimi. :-) Problém - nebo možná výhoda - ale je, že to není má velikost, ale šiju to na plyšového medvěda, a to ze dvou důvodů - 1. nemám tolik látky, 2. nemůžu si dovolit TOLIK látky zničit, tudíž je lepší to zkazit teď v malém (už se stalo... :-)), než potom. Uvidíme, jak to bude vypadat s těmi listy - pak vám to možná ukážu.

Snad zas brzy něco sepíšu... ale nemohu nic slibovat. Krásné dubnové dny přeju!
Fotka je má, letošní; březnový západ slunka
Video je záznam z koncertu Tretího dňa (skloňuje se to tak? :)) - doporučuji shlédnout až do konce. Silné.