Červen 2011

Ještě před prázdninami

30. června 2011 v 22:40 | Clarett |  Já Clarett
Tak, moji milí, ještě není půlnoc (ačkoli já jsem utahaná k padnutí :), takže nadpis sedí docela dobře. Musím vám o sobě a těch posledních školních měsících taky něco napsat, ať víte, jak žiju.

Jsem v devítce. Tedy, byla jsem. Přijali mě na gympl. Psala jsem to už vůbec? Po rozřazovacích testech z aj jsem ve třídě lepších angličtinářů a horších matematiků (usuzuji z toho, že víc jak polovina děcek se mnou chodí na dobrovolné kurzy, ještě než začne škola; tuhle středu byl poslední). :-) Všichni působí vcelku mile, ale co jsem zatím mluvila s budoucími spolužačkami, k Tolkienovi, lesům, knihám a tichu se zatím nikdo nehlásí. Ale pozor - zdaleka neznám všechny. :-)
Předpokládám, že vás asi bude zajímat vysvědčení, tak vám tedy povím, že jsem měla po osmnácté (jestli dobře počítám) průměr 1,0. :-) A to jsem to tohle pololetí tak flákala - tedy, většina lidí si to myslí, ale pravdou je, že mi to bylo jedno, nestresovala jsem se a před závěrečkama se učila je tolik, kolik se mi chtělo. Připadá mi, že to jde všechno úplně mimo mě - vysvědčení, rozlučka, proslov (i když jsem ho psala a četla :-))... nebyla jsem ani dojatá. Čím dál častěji se mi to zdá hrozně nicotné. Nejkrásnější a nejplnější zážitek dneška byla bezpochyby výprava do lesa s mými elfskými šaty, co mám na tábor k Laisi. Celé odpoledne to vypadalo na déšť (a nespadla ani kapička), ale je to tak krásné počasí, že jsem se ven s tátou s radostí vypravila. A našla první houby a jedla jedny z prvních letošních lesních jahod.

Víc než na školu teď myslím na Laisin letní tábor (je nutná opravdu pečlivá příprava a protože jedu prvně, dá to docela zabrat), na Miu s Ringwil, se kterými se v létě uvidím (tři týdny!! :-D) a hodně času vyplňuju přemýšlením v přírodě. Je teplo, tak jezdím s tátou nebo sestrou na kole k rybníku (jak jinak než přes les) a napadají mě přitom myšlenky, které by možná stály za poznamenání. Ale co si tak nádherně vychutnávám je VODA. Protože je to rybník docela malý, bývá hladina krásně prohřátá a vnořit se do ní... nebo jen ležet na zádech, zvolna dýchat, vnímat dotek vody a větve starých stromů nad hlavou, modrou oblohu, slunko... vždycky si říkám, jak bohaté stvoření vlastně je, jak mi vůbec nic nechybí. A to naplňuje můj čas, moje myšlenky daleko, daleko víc než škola a je to krásný čas.
A ještě Laisina pohádka, hrnek čaje a večerní modlitba - to je pak nejlepší zakončení dne, jaké může být. :-)

Ještě se snad ozvu, i když to nevím zdaleka jistě. Mějte se tu dobře, povězte, jaký byl váš konec roku a přeju vám všem klidné léto s Božím požehnáním,
C

Traband

25. června 2011 v 20:28 | Clarett |  Oblíbená hudba
Tak, je tu pěkně prázdno, že? Vlastně to moc pěkné není, ale přiznávám, že nemám nápady, přečtené knížky, na které se dají psát recenze, Silmarillion jsem stále ještě nestihla, a ze všeho nejméně mám náladu na vyprávění vlastních dojmů a zážitků na blog. Ačkoli... ne, nebudu nic slibovat. Víte, jak to potom dopadá. ;-)

Ale zpět k tématu. Traband je česká hudební skupina, která je poměrně známá (aspoň mezi určitým typem lidí nebo křesťany, myslím), poměrně stará a vím o ní už poměrně dlouho. Pamatuju si, že jednou je pořád hráli na Proglasu (křesťanské radio), a tam jsem je taky slyšela poprvé a to už je pár let. Nic než matná vzpomínka na docela příjemnou muziku, které jsem ale vůbec nerozuměla. Od té doby jsem se byla na jejich texty a písničky podívat dvakrát. Jednou, to je možná rok, to jsem se chtěla přesvědčit, jestli to jsou fakt křesťani, protože v žádném názvu písničky to není zřetelné a občas to zní i trochu jako zesměšňování (Evangelium podle Jarouše třeba :-)), ovšem NENÍ. Některé texty jsou humorné, jiné hořké, jiné plné skryté naděje a vyvyšují Stvořitele nádherným způsobem, jiné opravdu hluboké. To jsem ale tenkrát neviděla a připadalo mi to divné, nechápala jsem to. Nu, včera jsem se k Trabandu kdovíproč vrátila - vlastně vím, vím proč! Na skvělé stránce pro rodinu Mařinka.cz, na které jsem poslední dobou velmi často, jsem četla zamyšlení nad jedním jejich textem "Lano, co nás k nebi poutá". To, co se tam psalo (v článku i v textu) byla pravda. Tedy, JÁ jsem s tím souhlasila, a tak jsem si pustila písničku. Jé, jak byla krásná a chytlavá! Dneska jsem začala pátrat víc a už asi potřetí poslouchám album "Přítel člověka", co jsem vyhrabala doma. A ta slova! To je nádherné... mnohé z nich mluví úžasným způsobem o věcech, které mě trápí, o kterých přemýšlím. Nejvíc mě na tom celém oslovuje, že Traband jde texty k podstatě věcí. K jádru. A tam čerpá z Boha. V jedné písničce ("Tak to mám rád") se zpívá:

"Napsal jsem svý jméno do vlhkýho písku na břehu moře,
jeden tah
A pak jsem tam stál a díval se, jak mizím,
jak zvolna rozpouštím se ve vlnách
Najednou jsem viděl, jak málo je věcí,
na kterých vážně záleží
a že jsem možná jenom nepatrný zrnko písku,
ale nikdy cizinec na pobřeží...
Tak to mám rád: když ty jsi nahoře a já pod tebou."

Prosté, že? A přitom je to přesně to, co chci často vyslovit a nenapadají mě slova. Tak to mám ráda: když ty jsi nahoře a já pod tebou...
O kapele si můžete přečíst úplně všechno tady: TRABAND. Nebudu tu vypisovat historii, to stejně není podstatné. Ráda bych se ale ještě zastavila u pár písniček.

Jarní fotky

1. června 2011 v 17:46 | Clarett |  Já Clarett
Tak aby to nebylo jen na té Aldee, dávám sem pár fotek, co jsem během letošního jara sesbírala. Posledních pár dní tu u nás pořád prší/bouří nebo se k tomu aspoň schyluje (a nakonec z toho nic není), takže ježdění na kole je poměrně hazard a nemám jistotu, že zůstanu suchá. Tak jsem doma, čtu, poslouchám písničky, píšu dopisy, maluju a vůbec píšu. Nevím, jestli jsem se tu někdy zmiňovala o chystané povídce Letní kvítek; pokud ne, měla jsem to v plánu. Opět se mi to (jako se Zuzankou) trochu vymklo z rukou, a tak namísto plánovaných maximálně dvaceti stran, jich teď mám 18 a jsem tak ve 2/3. Je to letně-podzimní, děštivě-slunečný a hodně lesní příběh zaměřený na atmosféru, vztahy (včetně Stvořitele) a postavy. Začínám být zvědavá na reakce. A na to, kolik lidí to dočte. :-)