Září 2011

Cesta stříbrných rán

28. září 2011 v 11:32 | Clarett
Včerejší ráno takové bylo. Mlhavé a jiskřivé a zlatostříbrné, studené. A vzpomněla jsem si na svojí oblíbenou písničku, ze které si nepamatuju slova ani melodii, jen vím, že je krásná...
A abych neničila tradici, asi bych vám mohla povědět, že jsem odvčerejška zase o trochu starší a na tomhle světě už šestnáct let. A jsem ráda, že jsem se nikdy nedostala do stavu zoufalství "je mi o rok víc, už nikdy nebude nic jako předtím", který u některých lidí pozoruju. Vlastně je mi krásně a myslím na to, že za dvanáct měsíců se toho člověku může stát hodně, opravdu hodně na to, aby už potom opravdu nic nebylo jako předtím, a že skutečně jsem na cestě a byli mi přidáni společníci... Cítím se pak velmi poeticky:) a poslední dny, co jsem teď nemocná, čtu Narnii a Pána prstenů a bříza za okny žloutne. Sluší jí to... A víc toho vlastně psát nechci; jen teď myslím na to, že bych si ráda ušila plášť a jestli někdo ví, jaká látka je k tomu dobrá, moc prosím o radu.:)
Mějte se krásně!!

Nikdo to nebere

19. září 2011 v 15:19 | Clarett |  Oblíbená hudba
Šňupálek se posadil vedle něho a pravil vlídně: "Já vím. Všechno se stane těžkým, když chceme věci vlastnit, nosit je s sebou a mít je. Já se na ně jenom dívám, a když jdu pryč, odnáším si je v hlavě. To mi dělá větší radost než nošení zavazadel."
"Mohl jsem je mít v batohu," řekl Čenich zničeně. "Dívat se na věci přece není totéž jako okusit je a vědět, že nám patří."

Týden v Hůrce

17. září 2011 v 11:53 | Clarett |  Já Clarett
Myslím, že vás, kdo jste se těšili na zprávy ze Středozemě, kam se už po dva roky s Ynkou, Ringwil, Caddy a Nazgúl vypravujeme, bylo hodně. Tak je asi čas, abych vám k tomu taky něco pověděla... Letos tomu nebylo jinak!! Jen jsem dorazila z Gondolinu domů, což byla několikatýdenní cesta na koni - nic dvakrát příjemného a jistě chápete, proč ve Středozemi trávím převážně léto, závratnou rychlostí dorazil posel se psaním, že rozzuřený Angband začíná plenit zem a přestává být bezpečno téměř v celém Beleriandu. Naštěstí se o tom včas doslechli mí přátelé hobiti, neváhali a okamžitě podali pomocnou ruku, vzdor vší jejich nedůvěře k dobrodružstvím. Bylo mi nabídnuto útočiště v Hůrce, konkrétně v Hostinci u Skákavého poníka, v němž se o pár(set) let později odehrají veliké činy (ale o tom zatím nikdo nevěděl:)); vyrazit na cestu ovšem bylo nutno okamžitě, dokud na to byl čas. A tak jsem se vypravila a jakožto princezna i s potřebným (a velmi vítaným) doprovodem přítelkyně Caddy, princezny Veroniky, a Nazgúl, hobito-člověko-trpaslíko-nazgúla, co se jmenuje Terezka, vstříc hlubokým lesům, nesčetným údolím, zrádným průsmykům a divokých řek.

Září

15. září 2011 v 18:36 | Clarett
Po dlouhé době se mi podařilo najít si chvilku na článek. Aspoň krátký, ačkoli bych ráda napsala něco pořádného... věci, které se dějí, a které vnímám nejsilněji, na net pouštět nebudu, moje každodenní radosti pro vás asi nebudou mít to správné kouzlo a jsem zdravá=příliš zaměstnaná školou, než abych vymýšlela něco jiného, psala o hudbě nebo filmech... Asi to znáte. Však už jsem druhým týdnem na gymplu, kde se mi víceméně líbí, ale vadí mi cizí město, které je moc hlučné, a kde nemám na dohled žádný les a nerada jezdím autobusem... do ticha a klidu se dostávám až kolem čtvrté nebo páté odpoledne a to jsem často tak vyčerpaná, že marním čas pitomostmi, které mi jenom kazí náladu a nakonec zjistím, že jsem neudělala nic, co považuju za pořádné a ráno zase vstávám unavená. Ale nebojte, to jsou sice ty záporné stránky nové školy, ale těch radostí je pořád dost...

Dneska jsem se vrátila dostatečně brzo na to, abych ty pořádné věci stihla, a tak jsem si po dlouhé době sedla k malování. Plánuju, že si pustím Legend of the Seeker, minulý podzim jsem to hltala, tak schválně, co to se mnou udělá teď. Už dlouho jsem neviděla/nečetla klasickou fantasy, něco tak odpočinkového jako je Eragon... Naposled jsem si domů přinesla Muminky a snad vám vypíšu pár citátů, protože to nemá chybu. Krom toho si odpoledne nadšeně zpříjemňuju Laisinou Princeznou Myškou. Stále píšu! Bála jsem se, že přestup na gympl mě úplně odtrhne od příběhů a věcí, které mám ráda, od lesů a toho všeho... ne, ještě se to nestalo. Statečně bojuju. A jsem notně vyzbrojená, kdo v posledních dnech viděl můj koutek v pokoji, ví, o čem mluvím. A jak je to tu útulné večer, když hoří lampiony!

Stromeček z drátků

3. září 2011 v 13:59 | Clarett
Kdysi jsem slibovala, že vám ukážu fotky ještě z tábora, přesněji toho, co jsem tam vyrobila. Začnu rozhodně úžasným nápadem, jak vyrobit strom z drátků a barvy na sklo, co vypadá jako živý. :-) Tuhle techniku asi nikde nenajdete, aspoň ne tu s okenní barvou - občas je to někde k vidění s lístečky z korálků. Tohle je, myslím, přímo Meliinin "recept" a výsledky bývají úžasné...