Květen 2012

Stromečky z drátků

19. května 2012 v 9:55 | Clarett

Původně jsem tenhle text psala jako "popis pracovního postupu" do školy, tudíž to není tak nenucené a vtipné, jak bych bývala chtěla :-), ale pevně doufám, že se podle toho dá přecejenom řídit a něco stvořit. Chcete-li, zkuste si to. Kdysi minulý rok na konci léta jsem tu zveřejňovala, jak takový výrobek vypadá, možná si vzpomínáte; ale rozhodně musím důrazně upozornit na to, že nápad s okenní barvou je z hlavy jedné nejmenované a velmi zručné entky, nikoli můj. :-)
Stromky jsou skladné, akorát po čase mohou zplyhnout, zaprášet se a zesmutnět - tak se o ně hezky starejte. Nenávratně zničit se téměř nedají - zmuchlané větvičky jdou při troše trpělivosti zase narovnat a lístečky přidělat. :-) tak ať se vám daří...

Řeči

5. května 2012 v 13:32 | Clarett
Tak se na vás jdu zase po dlouhé době podívat. A mám docela radost; málokdo mě "chodí číst", a ti, co chodí, nejsou jen tak nějací známí z internetu. A je to osobnější. A milé.
A chodím vás číst taky, často a ráda, jen nepíšu komentáře.

Tak nějak jsem ve vodách internetu přestala psát a víc se dívám. Začala jsem víc mluvit, když je to potřeba a píšu dopisy. Někteří je pořád ještě dostáváte. :-) Pořád ještě tvořím (viz aldea), pořád ráda chodím v dešti a učím se radovat, pořád brouzdám lesy a lehávám v loukách a v létě se chystám na tábor.

A moc, moc bych chtěla dorůst v princeznu, naučit se být statečná a pevná v rozhodnutí a nestydět se za sebe, mít trochu kuráž... no aspoň trošku. :-) A člověk má pocit, že když mu táhne na 17, tak by už měl něco umět, ne? Měl by se umět sebrat a přestat fňukat, ne?
Ne... bylo mi toho dáno mnoho. Jsem nesmírně vděčná. Kdybyste jen věděli...! Mám všechno, všechno, co k životu potřebuju. Mám blízko tak drahé duše, že tomu skoro nemůžu věřit. Na okně mám lampiony...

Ale stejně si musím postěžovat. A budu sama proti sobě, protože takové věci zásadně neřeším-neprobírám-odmítám poslouchat. Štvou mě reklamy na blogu. Skoro nejvíc mě štvou reklamy, které slibují plochá bříška a shození jednoho kila za den, tajné recepty... všichni víme. Ne, pěkně prosím, nebavím se s lidmi o hubnutí. Ale poprvé a naposled - lidi zlatý, nemáte ten pocit, že většina shodí jen tak, když se budou trochu víc hejbat a trochu míň jíst? A vydržet to pár měsíců? A nemusí to být nijak extrémní. Stačí chodit na gympl a mít třičtvrtě roku kvalitního dvouhodinového tělocviku... Já to nedělám schválně. Ale fakticky si potřebuju koupit užší pásek do kalhot. :-)

Studené jarní

5. května 2012 v 12:16 | Clarett
...obrázky z mých milovaných hvozdů, skal a plání.