Červen 2012

Jen tak

20. června 2012 v 21:25 | Clarett
Před chviličkou jsem našla docela krátký článek, snadno k přehlédnutí, ale stejně se podívejte tady. (a počítám s tím, že to uděláte, protože to nechci převypravovat, už kvůli samotné autorce:) Tahle slečna dostala ráno smsku - "jen tak". A jak jí to vyrazilo dech.
Kolik věcí já dostávám jen tak? Smsky taky. Musela jsem myslet na jednu milou duši, která přesně tohle dělá. Často kolem půl sedmé ráno mi blikne telefon a hlásí se mi s novou zprávou. Kolik rán už bylo proměněných v krásné po přijatém požehnání... Kolikrát už jsem dostala kytičky zahlédnuté na kraji cesty, déšť, vločky, vyšlé slunce. Jsem moc vděčná.
V dobách kdysi dávno ještě na základce jsem tohle dělala moc ráda, psávala jsem lidem maily, těšila jsem se na to a z toho, že jsem jenom vyprávěla, posílala v nich zabalené lesní vůně a medové čaje klidně na dvě stránky... jen tak. Asi s tím zase začnu, ale teď se cítím nejvíc ze všeho vysátá a pomaličku sbírám energii na prázdniny :-)


Dobré skutky nemáme činit proto, aby si nás druzí všimli ani z důvodu skryté evangelizace, ani z jiného důvodu. Dobro se má dělat, protože je dobré, jen tak, pro radost květinám a motýlům. Vysvětlením lásky je láska. Dobro má být vykonáno pro dobro samotné. (Marek O. Vácha)

Tak to zkusme. Čím dál víc si uvědomuju, jak vzácný je každý úsměv, který je mi v té naší škole daný, zamávání z auta, zpráva, co sdílí radost, život, modlitba, jaký to je, když si člověk zpívá jen tak... nebo jen tak zůstane sedět a dívat se z okna, jak tmavne svět.
Co asi uvidíme?
P.S. Dneska rozkvetla třezalka!

Ještě vlastně něco...

16. června 2012 v 19:41 | Clarett
Vidíte, o jedné věci jsem vám chtěla taky už dávno napsat. Dostala se mi pod ruku stařičká hudební skupina, co si říká Učedníci (a koho jiného než Pána Boha). Moc jsem je tenkrát neznala, jen pár písniček jejich textaře, zpěváka a autora muziky:) Josefa Hrubého, které byly k nalezení na stránkách plzeňského KS (3pe.cz) a co se zpívaj na Vlaštovce. Všechny byly něčím zvláštní, jiné, blízké, s vůní, co probouzela - asi jako vítr z hor - a šly na hloubku, jakkoli byly jednoduché. Jsou to písničky, které jednou slyšíte, zůstanou vám někde schované ve vlasech a pod kůží, i když dávno zapomenete text nebo melodii - stejně si moc přejete je zas slyšet. A pak je znova fakt slyšíte a máte pocit, že do vás někam hluboko spadly, pustily kořínky a rostou vám srdcem, o něčem vás ujistily, jsou pevné, protože stojí na pevné skále.
:-)
No a tak jsem je našla. Našla jsem Učedníky, jejichž první cédéčko vyšlo v roce 1986, muzika je to folková; kytara, housle, klavír, občas nějaká flétna, bubny nebo harmonika a písničky maj takové, že si vypisuju texty a jsem šťastná, že se takoví lidi nebojí mluvit nahlas. a přitom je to často poetika jak Brno.
Škoda, že na youtube snad není jediné (nebo fakt jen to jediné:)) video, co byste si mohli poslechnout, takže jestli o to stojíte, asi si to budete muset stáhnout - něco je na uloz.to/koupit - hodně u Paulínek:). Ale něco je naštěstí k poslechu tady: http://gloria.tv/?media=189933 Tohle je zrovna "Jedno moře", zrovna ta textově jednoduchá:), po pravé liště najdete víc... http://gloria.tv/?media=141742 (Mana) To jestli je vám smutno, je jedno z čeho. :) Je veselá, krásná!

Na ukázku sem dávám jeden text, který mám moc ráda, ačkoli neznám melodii, ale stejně vám radím, abyste si ty stránky prošli sami a v klidu a našli si, co padne do srdce vám...

VĚZEŇ (1988, Josef Egyptský)

Kapky myšlenek se sráží o mlčenlivost chladných stěn, 
pohled do tmy slepě vráží, v samotě svý uvězněn.
Radost do žalu se boří, život zpomaluje děj,
svíce víry stále hoří, ještě čas má beznaděj, ó---, á-

Ref.: Prosím, odpusť mi můj klam,
v srdci chránit jsem tě měl.
Prosím, odpusť, že jsem bral a dávat zapomněl
a dávat zapomněl a dávat zapomněl.

Samota mrtvým tichem dýchá, nicotnost se dotkla hvězd,
duše sama v sobě bloudí, do tvých dlaní chce se vznést.
Hledám, domov, hledám lásku, pravdu pro boj s vlastním zlem,
hledám nekonečnost svazku mezi mnou a životem,

Na stránkách mají totiž mimo jiné i různé texty a zamyšlení nad světem, k tomu ještě určitě napíšu, stojí to za to.



Don Quijote

10. června 2012 v 19:43 | Clarett
Není to moc dlouho, co jsme tuhle knížku probírali - asi týden, víc ne. Samozřejmě jsme ji měli náležitě půl roku v závazné četbě, samozřejmě jsem ji poprvé otevřela v neděli, když následující den hrozil test. (my z povinné literatury píšem - občas - písemky a češtinářka nás tím zlomyslně strašila:) Slyšela jsem z několika stran, že je to buď 1. strašná nuda, 2. strašně trapný, 3. vše shrnující a uzavírající - strašná blbost. Nemám doma originál, jen 600 stránkové převyprávění od Johna, vydáno někdy roku 1963, nevím přesně. Tak jsem byla zvědavá. Přečetla jsem prvních 80 stránek, víc zatím ještě ne, ale ono se to víceméně opakuje a kdo by chtěl vyprávět každou epizodu, že jo... Chápu všechny ty, kterým se ta knížka nelíbí. Jasně. Je to prostě parodie a k tomu parodie na něco, co nikdo z nás nikdy nečet (já nevím, jestli se vám normálně pod ruku dostane legenda o Rolandovi, Cidovi, Béowulf... mně teda ne a je mi to líto) a většinou ani nemá povědomí o tom, jak to v takových příbězích funguje. Ti, co vyrostli (nebo dospěli:) na Tolkienovi, jsou na tom o dost líp - a prostě si umí představit, kdo to je rytíř, a že král fakt není hloupej Honza nebo švejkovský typy lidí, ale Finrod, Aragorn atd:) -, ale stejně...
Ale přes to všechno, nepřipadá vám ten chudák don Quijote krásnej? Není vám ho aspoň trochu líto? Já mám silný pocit, že mu asi dost rozumím a v některých případech mám k tomu don quijotství docela silné sklony.

Proč asi (mimo jiné) lidi (aspoň někteří) jezdí na larpy (teda ty historické)? Aby chvíli mohli žít ve světě, kde se ještě "hraje" na statečnost, vytrvalost, přátelství a věrnost, ne? Někteří šílenci se to pak občas snaží realizovat taky v běžném životě, jenomže pak za ty blázny opravdu jsou.
Jo, don Quijote to vzal od podlahy - se zbrojí (i když papírovou:)), koněm i společníkem, ke kterému, mám ten dojem, se za všech okolností choval naprosto šlechetně... no ale udělal to, ne? Už to nemohl vydržet, a tak se prostě sebral a šel chránit ty vdovy a sirotky a chudé a nemocné - za poměrně vysokou cenu. Myslím, že nebyl tak blbej, aby mu nedošlo, že když chce teda někoho bránit s rezavým mečem a nefunkční zbrojí, asi mu taky někdo pořádně namlátí. Ale nevzdal to, nefňukal a nestěžoval si, prostě se zvedl a zkusil to znova. Pravda, mohl u toho míň mluvit, chovat se trochu míň afektovaně, no ale to už byl prostě on...
Já si nemůžu pomoct, líbí se mi to. Don Quijot mi není kdovíjak sympatický, ale je mi sympatický to, co dělá.
Taky často prahnu po době rytířů...

Co myslíte?